pondělí 27. května 2013

2013 - XXII. týden

Po     14,2 km; 1:15; asfalt/trail, trocha přes kopec
          při chůzi (i do/se schodů) jsou nohy ok, ale jak jsem vyběhl hned mi daly najevo, že jsem v Lošticích zaběhl kvalitně :-)
Út     11 km; 0:59; vesměs asfalt, rovinka
          au, au, mám nějaký natažený zadní stehenní sval na levé noze, asi budu muset dát pár dní pauzu a hodit se do kupy, tím pádem asi vynechám nedělní 1/2 maraton, no uvidíme
St - Ne     zranění
         dávám pár dní klidový režim

Závěr měsíce poznamenaný nataženým svalem. Stačí se trochu rozběhnout a sval se hned ozve, tak to radši nebudu moc pokoušet a nechám ještě pár dní v klidu. Nerad bych si zkazil léto nějakým vážnějším zraněním. 

Za květem celkem 357 km z toho 170 km závodních.

neděle 26. května 2013

Ultramaraton Borák 2013

Začínám sbírat body do letos nově vyhlášeného Ultracupu. Ne nějak cíleně a systematicky, spíš jen tak mimochodem. Ultramaraton Borák byl čtvrtým z celkem 12 zařazených závodů. To už mám 3 závody manko :-). Tento závod jsem si vybral, protože pěkně zapadl do mého letošního kalendáře a taky to mám blízko, jinak bych musel příští týden na Silvu a to už je trochu z ruky.
Hned po příjezdu na místo startu závodu u hotelu Střelnice na kraji Loštic se nám o zábavu postaral místní provozní, který přijel autem do práce asi přímo z nočního tahu, protože po vystoupení z auta měl problém vyjí 3 schody ke dveřím. A hned začal sjednávat pořádek a vyhazovat ubytované běžce jen ve spodním prádle z pokoje, byly podle něj moc hluční a rušili ostatní hosty. Měl asi 40 kg a 3 promile navíc, tak jsme se mu ani nesnažili vysvětlit, kdo že tu vlastně ruší hosty :-) Takže den nám začal pěkně vesele a mohli jsme se těšit na závod. Za chvíli se začali sjíždět i ostatní závodníci. Po ránu bylo celkem chladno, tak jsme na přeslečení a protažení využili vstupní halu hotelu. Po registraci jsme všichni dostali uvítací balíček ve kterém byly nějaké pochutiny a pár drobností. Před startem nám ještě Vašek Orálek vysvětlil nástrahy na trase a mohli jsme vyrazit.
Jako tradičně start lehce přepálený, tempo asi tak na desítku, maximálně 1/2maraton :-), To nám samozřejmě nevydrželo moc dlouho a postupně jsme začali odpadat. Na čele zůstal Dan Orálek s Martinem Bothem, za nimi vlál Kamil Pulicar a potom já s Pavlem Sedlákem. Po krátkém seběhu lesem hned za startem se proběhlo okrajovou částí Loštic a polní lesní cestou se pokračovalo po rovince asi 2 km, pak se přeběhlo po lávce do lesa a trasa pokračovala další asi 3 km lesní cestou, víceméně do kopce k občerstvovací stanici. Tady byla jen voda a ionťák. V prvním kole jsem jen proběhl, ale v dalších už jsem poctivě zastavoval a doplňoval tekutiny. Kousek za občerstvovačkou jsme zahlédli Kamila jak odbočil z hlavní cesty, byly tam šipky, ale ty nepatřily nám. Já jsem svoje pochybnosti dal najevo hned, Pavel mě přesvědčil ať běžíme za Kamilem, ale po pár stech metrech jsme to stejně otočili zpět na cestu. Tam už stál cyklo předjezdec, který nám měl ukazovat cestu v prvním kole, ale v kopci jsme ho nechali za sebou. No co, bloudění k ultra patří. Pak už to bylo zase bez problémů, přes Obectov zpět k hotelu Sřelnice a hurá do dalšího kola.
Jak jsem psal, závod se rozběhl celkem svižně, ale postupně jsme se každý usadili v tom svém tempu. První dvě kola jsem běžel společně s Pavlem Sedlákem, pak začal trochu zaostávat. Kamil byl na většinou na dohled přede mnou, na konci čtvrtého kola jsme byly na občerstvovačce dokonce společně, ale on se nezdržoval a běžel dál, já jsem v klidu zakousl ovoce, čokoládu zapil ionťákem a vodou, žádný spěch, Takže ke konci už jsem ho z dohledu ztratil. Ani Pavla jsem za sebou dlouho neviděl. Cestou jem postupně předbíhali pomalejší běžce o kolo a taky veterány na maratonské trati. Občas jsem s někým kousek poběhl společně a trochu jsme pokecali.


Po náběhu do pátého kola potkávám Martina, zabalil to, takže se rázem posouvám na 3. místo. Je to sice jenom díky momentální Martinově indispozici, ale i to ke sportu patří. Takže teď už si jen tu bednu ohlídat. V té chvíli byl Kamil ještě v dohledu asi minutu přede mnou a v koutku duše jsem doufal, že mu po ŠUTRu dojdou síly, ale nedošly. A ještě mi celkem utekl. Do cíle jsem doběhl asi 10 minut po něm v čase 5:51. Pavla jsem za sebou taky dlouho neviděl, takže jsem byl celkem překvapený, že se v cíli objevil jenom asi minutu po mě.



Oproti plánu se trochu změnila trasa a běželo se jen 6 okruhů, místo původních 7. Oficiálně necelých 70 km. Trať se hodně terénem i profilem podobá mým tréninkovým trasám, takže se mě běželo fajn, jen po přepáleném začátku postupně ubývalo sil. Být to stovka, tak nevím jakým tempem bych se doplazil do cíle :-) Na start jsem se postavil v Merrellech Trail Glove, které jsem nedávno recenzoval na BezvaBěhu a musím je pochválit, běželo se v nich perfektně. Ke konci už jsem trochu cítil kamení po kterém se občas běželo, ale to chce si zvyknout. Nulový sklon mě problém nedělá, spíš naopak.
Celkově se mě závod moc líbil a zasloužil by si trochu početnější účast. Přece jenom to byl první ročník, tak příští rok snad přiláká více běžců. Takto to byla dost komorní záležitost. Jsem rád, že jsem se po delší době viděl s Kamilem a poznal se dalšími lidmi. S některými se potkám zase v červenci na TMMTR. Už se těším.

web závodu: Ultramaraton Borák
Fotky: Dan Orálek, MK Seitl
Video: tady

úterý 21. května 2013

2013 - XXI. týden

Po     volno
Út     17 km; 1:23; trail, nastoupáno 426 m
         cítím se odpočatý, nohy v pohodě, jen by to chtělo trochu rozhýbat tělo po tom lenošení, Dan s Kamilem se utahali v sobotu na ŠUTRu, tak jim třeba v Lošticí budu stačit a moc mě neutečou :-)
St     19 km; 1:35; trail, nastoupáno 510 m
         pobíhání v dešti
Čt     15,5 km; 1:14; asfalt, rovinka
     volno
So     70 km; 5:51; trail, nastoupáno 1280 m
          Ultramaraton Borák (Loštice) - 3. místo - předběhli mě nějaký Orálek s Pulicarem :-)
Ne     volno

Celkem 121 km, z toho 70 závodních.

středa 15. května 2013

2013 - XX. týden

Po     15,5 km; 1:16; trail, nastoupáno 355 m
Út      nemoc
          ležím jak lazar, jíst mi nechutná, pít mi nechutná :-(
St       nemoc
          pořád nic moc
Čt - So      nemoc
          už je celkem fajn ale, radši budu odpočívat, v sobotu stejně nebudu mít čas, v neděli když to vyjde tak  půjdu vyklusat    
Ne     15,3 km; 1:15; trail, nastoupáno 383 m

Celkem 31 km, nestojí to ani za řeč. Chtěl jsem trochu poladit formu a takhle to dopadlo. Týden poznamenaný s*avou (za * doplň dle libosti) nemocí. Tím bych pro letošní rok mohl mít nemoci odbyté :-)           

čtvrtek 9. května 2013

Jesenická stovka 2013

První ultra letošní sezony. Těšil jsem se , ale zároveň, čím více mám naběháno, tím větší je můj respekt z podobných závodů. Jesenickou stovku pořádali Martin Benc (BenQ) a Vojta Vozda (Vovo) ze Šumperka. 
Do Šumperka to mám 3 stanice vlakem, takže jsem vyrazil asi 2 hodiny před startem. Chtěl jsem se přes den trochu vyspat, ale naše dcerka byla jiného názoru, tak ji moje milá žena vzala na výlet k babičce, abych měl trochu klidu. Pustil jsem si hokej a snažil se usnout u televize. Moc to nešlo. Naštěstí v Šumperku vlak končí, jinak bych jel bůhví kam.
Prezentace, základna a cíl závodu byly kousek od nádraží u Vozdů. Odtud se, po nezbytném výkladu trati a seznámení s mapou, šlo na start. 

Jak se dostanu do Ramzové, tak už nezabloudím :-)
Ten byl v režii Mr. & Mrs. Vozdových. Ještě nezbytné odskotačení do blízkého křoví. Pak už se začlo odpočítávat. Ne však minuty a sekundy zbývající do startu, jak by každý čekal. Vcelku originálně jsme se sunuli ve skupině ke startovní čáře a odpočítávali se poslední desítky metrů do startu (cíle). Takže jsme napřed přišli ke značce: "Do stratu zbývá 30 m (do cíle 100 km a 30 m)", potom  další: "Do stratu zbývá 20 m (do cíle 100 km a 20 m)"....A stratovalo se na Zelenou. Ale opět originálně, nikoli na semafor, ale na panáka legendárního pepermintového likéru.

Startovalo se na Zelenou.
Hned po startu se utrhlo pár šílenců tempem jako by je čekal jen maraton po rovince a ne 100 km přes hory a doly. Po chvíli vepředu zůstala už jen dvojice extrémistů z Vlčího Dolu (Karel Axman a Václav Král z týmu Vlčí Důl - ryzí extrém z hor) a skupinka asi 5 běžců včetně mě se usadila, v celkem rozumném tempu, za nimi. Byl mezi námi i Vovo, takže jsem měl v plánu se v této skupince udržet co nejdýl, protože cestu do Ramzové jsem neznal. Vovo nás navigoval přes první 2 kontrolní stanoviště. Spolu s Víťou Otevřelem si  pořád držíme mírný náskok, ale pak se seknem na rozcestí a stejně radši čekáme na ostatní, abysme našli správnou cestu. Při seběhu do Nových Losin jsme se trhli trochu víc a už jsme kufrovali. Ve vesnici jsme se vydali opačným směrem a zaběhli jsme si asi kilometr, než jsme si ujasnili, že běžíme blbě. Naštěstí to byl jediný kufr. Kluci nás samozřejmě mezitím předběhli, ale po chvíli je zase dobíháme a necháváme za sebou. Jakmile jsme se dostali na hlavní silnici z Františkova do Branné, tak už to bylo bez problémů. V Branné se odbočilo po zelené až ke třetí kontrole kousek před Ramzovou. Do ramzové to pak bylo po neznačené široké lesní cestě, takže už nebylo kam zabloudit.
Trochu se ochladilo a začalo pršet, přemýšlím jestli vytáhnout nepromokavou bundu nebo dlouhé kalhoty, ale nechávám to tak. Máme v nohách cca 40 km za 4:30. Trochu se zdržím, musím podat hlášení mojí ženě, která by jinak doma oka nezahmouřila. Mezitím mě opět dobíhá Víťa. Teď už se nemusíme spoléhat na nikoho kdo zná trasu, protože nastupujeme na trasu Jesenického maratonu, takže dál už to znám. Ale to co je za dne jasné jak facka, tak v noci vypadá úplně jinak a občas na rozcestí trochu tápu. Na Šerák kolem Obřích skal taky rozhodně nevybíháme tak svižně jako při jesenickém maratonu :-)
Chata na Šeráku má zavřeno, kdo by na nás taky ve 4 hod ráno čekal. Teploměr u vchodu ukazuje 3°C, měl jsem v pátek obavu, že to bude horší, ale i tak nasazuji rukavice, protože do prstů už se mi dává zima. Teď už to bude pohodička po hřebenu, jenom ty panoramata si neužijeme. I když už se rozednilo a čelovky jsou schované v batohu, tak přes mlhu toho moc nevidíme. Hlavně nezapomenout odbočit na Vozku, je tam kontrola, tak bysme se stejně museli vracet. Na hřebenu je cesta stále pod vodou, v okolí vozky taky hodně pod zbytky sněhu. O suchých nohách si můžeme nechat jen zdát. Víťa je mi stále v patách, z kopce mu trochu uteču, ale pak se někde chvilku zastavím a už je zase se mnou.
Na 6. kontrolní, stanovišti na Klínovci vyrušíme stanující trampy. Asi nečekali takový provoz hned po ránu. Stan si postavili přímo do turistického přístřeší. A to jsem se až v cíli dozvěděl, že sáček s kontrolníma samolepkama byl zabarikádovaný stanem na zadní stěně přístřešku, takže ryzí extrémisti je asi trochu nešetrně vzbudili a pro nás pomalejší, už sáček předělali na přístupnější místo. Na kontrole mě Víťa jako obvykle doběhl abych se mu vzápětí zase vzdálil. Na cestě mezi Pradědem a Ovčárnou potkávám slečnu se psem, první člověk kterého na trase kromě běžců potkávám. Zastavím se až na Jelení studánce abych doplnil vodu do vaku, dojedl zbytek tortily a zbývající zásoby přendal z batohu do kapes. Ještě jsem svlékl propocenou mikinu a vyměnil ji za suché triko s dlouhým rukávem. V tom kolem mě prsviští Víťa. Vypadal celkem svěže. Než jsem se zase rozběhl, tak už jsem ho zahlídl jen jak někde na horizontu mizí za kopcem. Tak jsem vyrazil dál, teď už jen Ztracené kameny a pak to bude víceméně z kopce do Šumperka. Než jsem ze Ztracených kamenů seběhl na Skřítek, tak jsem Viťu zase dohnal. Přes skřítek probíháme společně. Právě zastavuje nějaké auto a chtějí si nás fotit, odmítáme, nemáme čas na srandičky. Prý nás viděli v noci v Šumperku. Asi šli z hospody se pěkně vyhajat, zatímco my to vzali trochu oklikou přes hory.
Ze Skřítku pokračujeme na Hvězdu. Znovu nechávám Víťu za sebou, teď už definitivně. Zbývá přeběhnout poslední kopeček a přes Vikýřovice seběhnout do Šumperka. Přeběhnout kopec jsem ještě zvládnul, seběh do Vikýřovic už jsem trpěl a z Vikýřovic do Šumperka už to byl čirý masochismus. Sice rovinka, ale vyběhl jsem z lesa na asfalt a k tomu vysvitlo sluníčko, což unavenému tělu po skoro 100 km moc neprospělo. Pořád kontroluju čas jestli to ještě stíhám pod 12 hodin. Na poslední kontrole asi tak 2 km do cíle už je mi jasné že ne. Je horko. Nějak se mi podařilo sundat triko, aniž bych musel sundat batoh a zastavovat. Musím se přemlouvat, abych ten kousek ještě běžel, nohám už se nechce, ale jak se blížím k cíli, tak mám pocit,  že i trochu zrychluju. Na základnu dobíhám na třetím místě v čase 12:12, extrémisti, spokojeně natažení u pivka, mi nakonec utekli jen o 18 minut. To kdybych věděl, tak se ještě zmáčknu. Hned vyfasuju taky jednoho Šeráka, vyzuju boty a jdu se natáhnout.

Mapa závodu se štítky s kontrol.

Musím Vova s BenQem pochválit, závod se jim povedl, jak výběrem trasy, tak organizačně. Líbil se mi systém samokontrol. Na každé kontrole byl sáček s páskem očíslovaných lepek a podle pořadí doběhnutí na kontrolu jsme si lepily štítky na mapu. Takže každý měl přehled kolik lidí je před ním. Asi by to bylo komplikovanější pro nějakou masovou akci, ale pro komorní závod jako tenhle ideální řešení. To že nebyly občerstvovačky mi nevadilo, aspoň můžu testovat svoje jídlo a nespoléhat se na to co mi dají. Taky využiju batoh s camelem, který by jinak zahálel ve skříni.
Úplně nejvíc se mi ale líbilo, že jsem si proběhl celý hlavní hřeben Jeseníků (cca 40 km) a cestou potkal jen dvě holky se psy (ty spáče na Klínovci nepočítám). Škoda že byla špatná viditelnost, mohlo to být ještě lepší, ale i tak, když jsem vyběhl na Vysokou holi a mlha se rozestoupila a já jsem viděl před sebou tu horskou louku táhnoucí se po hřebenu, nalevo i napravo v údolí se válela mračna, tak jsem se musel na chvíli zastavit a vychutnat si ten pocit být tu sám.

web závodu: http://jesenickastovka0.webnode.cz/

Merrell Trail Glove - minimalistická trailovka

Merrell Trail Glove

V průběhu dubna jsem testoval tyto botky. Celá recenze vyšla na BezvaBĚHu. Tak si ji všichni koukejte přečíst :-)

úterý 7. května 2013

2013 - XIX. týden

Po    11,1 km; 1:00; trail, jenom mírně do kopečka
         zkusil jsem vyběhnout, nejvíc cítím stehna a nějak mě pobolívá nárt na vnější straně na pravé noze, nasadím pár dnů klidový režim, maximálně lehký výklus. Aspoň bude čas sepsat report, zatím píšu do šuplíku, doslova, rukou na papír před spaním. Taky ještě dlužím jednu recenzi na boty.
Út     volno
St     volno
Čt     15 km; 1:17; trail, nastoupáno 415 m
         už jsem to nevydržel  a musel jsem si dát aspoň moje základní kolečko, nohy dobrý, už se těším do Loštic
    volno
So     24,5 km; 1:56; silnice, vesměs rovinka
         dnes to s počasím vypadalo bledě, odpoledne plánovaná oslava narozenin synovce, tak jsem poslal ženu autem s civilníma věcma, mobilem i s penězi napřed, abych se nemohl vymlouvat na počasí, a nezbylo mě než, tam běžet. Vzal jsem to do Svébohova zkratkou přes Hoštejn, Drozdovskou pilu a Jedlí :-)
Ne     volno

Celkem 51 km, jak jsem říkal, odpočinkový týden. Za dva týdny ultra v Lošticích, tak se musím pořádně rozběhat, ale zároveň šetřit síly.