pondělí 25. srpna 2014

2014 - XXXIV. týden

Po     10,8 km; 0:52; asfalt, rovinka
Út      volno
St      15,4 km; 1:14; trail, nastoupáno 447
Čt      volno
     10 km; 0:47; trail, nastoupáno 288 m
          tento týden spíš odpočinkový před sobotním závodem, v pondělí vyloženě jen vyklusání, ve středu trochu kopečky, hlavně vyzkoušet seběhy, jestli jsem to nezapomněl. Ve čtvrtek projížďka s dcerkou na kole, v pátek už jen výběh na nejbližší kopec.
So      42 km; 3:57; taril, nastoupáno 1600 m
          odpočinkový týden vyvrcholil v sobotu už tradičním Yes!enickým maratonem, letos jsem běžel počtvrté. Čas ve srovnání s mým osobákem na této krásné trati nic moc, ale s tím jsem letos tak nějak počítal. Pořád je to pod čtyři hodiny, což je na tomto závodě slušné a stačilo to na celkové 14. místo.
Ne      volno
           grilování a houbaření (a pak čištění, krájení, dušení, sušení...)

Celkem 78 km.

úterý 12. srpna 2014

2014 - XXXIII. týden

Po     volno
Út     14,5 km; 1:11; trail/asfalt, nastoupáno 365
         první půlka lesem za Hněvkov a zpět po cyklostezce, kde jsem si dal 6*200m rovinky
St     volno
Čt    14,5 km; 1:06; lesní cesty, rovinka
         na návštěvě u rodičů, proběhnutí v okolí rodného Hodonína, strašná placka :-)
    20 km; 1:26; lesní cesty, rovinka
         druhý hodonínský výběh, dnes jsem to vzal v protisměru a trochu to protáhnul ve svižném tempu 4:19/km
So      volno
Ne     15,3 km; 1:13; trail, nastoupáno 489 m
          zase na domácí půdě; konečně jsme koupili pro dceru sedačku na kolo, tak jsem vyzvedl po asi 2 letech kolo z depozitu u tchýně a ustájil ho v kanceláři a budeme každý víkend vyrážet na výlety. Dnes jen do Hoštejna a zpět na otestování, příště už zkusíme něco delšího.         

Celkem 64 km, snižování dávek dle plánu :-)

pondělí 4. srpna 2014

2014 - XXXII. týden

Po     15,3 km; 1:07; asfalt
          po víkendových lijácích by byly v lese bahenní lázně, tak jsem si dal trochu svižnější trénink po silnici, musím si před Jesenickým maratonem trochu zvyknout na pohyb při vyšších tepech :-)
Út     volno
St      17,1 km; 1:22; trail, nastoupáno 629 m
          po dnešním běhu letos pěkných 2222 km :-) je to sice pár stovek pod plán, který jsem si koncem loňského roku pro letošek načrtnul, ale hlavně že to běhá 
Čt      17,1 km; 1:23; trail, nastoupáno 565 m
          kromě závěrečných 3 km totéž co včera, jen v opačném směru, takže dnes bylo stoupání pozvolnější, zato ostřejší seběhy
    volno
So     16,5 km; 1:31; asfalt, rovinka
          dnes hodně pomalu po cyklostezce k Hoštejnu a zpět. Prům. tempo 5:26, snažil jsem se udržet 5:30, ale nějak to pomaleji už nešlo :-)
Ne      32 km; 2:41; trail, nastoupáno 1034 m
           dnes asi poslední delší běh před Yes!enickým maratonem, už to těch 14 dní před nebudu hrotit a vsadím spíš na to, jít do závodu odpočatý :-) dnes teda bylo pekelné vedro, spocený jsem byl dřív než garmin pochytal družice a prvních asi deset km jsem pomýšlel na zkrácení trasy, ale pak jsem se nějak aklimatizoval a bylo fajn.

Celkem 98 km.


neděle 3. srpna 2014

Týnišťské šlápoty 2014 aneb Orlické hory křížem krážem

Tak jsem se, konečně, podíval taky na Olafovy Týnišťské šlápoty. Letos byly celé v Orlických horách bez výletů na Kralický sněžník a do Polska jako v předchozích ročnících. Trasa nás s okolím Deštného v O.h. seznámila opravdu důkladně a tak jsem za pár hodin proběhl snad všechny cesty po kterých jsme na svatební cestě chodily celý týden :-) Ale to až po 45 km, které jsme museli uběhnout, aby jsme se do Deštného dostali.
Start byl za soumraku v Žamberském pivovaru Kanec. Kupodivu čelo závodu vyrazilo celkem pohodovým tempem kolem 6 min/km, takže tradiční přepálený začátek se nekonal :-) I tak jsme na čele byly chvíli po startu jen tři a někde za první kontrolou kolem 6 km už jsem běžel jen s Láďou Erbertem. Aspoň jsem byl klidnější, že nebudu bloudit. Toho jsem se ale vůbec nemusel obávat, protože trať byla značená skvěle a do podrobného itineráře, který jsme na startu vyfasovali, jsem nahlížel jen pro ujištění a abych věděl po které značce na nejbližších kilometrech koukat.
V Rokytnici zrovna byla v plném proudu místní pouť, tak jsme se chvíli motali ulicí a náměstím plnou lidí. Značku jsme v tom davu naštěstí neztratili a vyběhli ven z města správnou cestou.
Na 20km byla kontrola na rozhledně na Annenském vrchu, tam se ukládal ke spánku nějaký kluk. Napřed jsem myslel, že je to živá kontrola. Chudák, chtěl si užít trochu klidu a romantiky pod letní oblohou plnou hvězd. Když jsme mu řekli, že se za námi se valí víc jak stovka lidí a v nejbližších 3-4 hodinách to tu bude jak na Václavským Václaváku, kde je jak známo moc člověků, tak se začal balit a hledat si klidnější místo na spaní. My jsme pokračovali dál přes Říčky v O.h. na Zakletý. První trochu náročněší stoupání sjezdovkou nahoru, kde už na nás na nájezdové rampě blikal čelovkou Olaf. Vypadal, že zrovna přijel a málem nás nestihl.
Za Zakletým, někde kolem 30km jsem trošku přidal a rázem jsem to táhl na čele sám. Cesta mi příjemně utíkala, běželo se po hřebeni kolem Kunštátské kaple, pěknýma pěšinkama. Asi jsem se nějak moc kochal, protože jsem se málem přerazil o nějaký kořen (naštěstí nebyl bludný ten kořen), a narazil si palec na pravé ruce. Chvíli jsem měl problém i udržet flašku v ruce, ale po pár km bolest přešla. Pak už to bylo jen přes Zdobnici do Luisina údolí, tak si říkám, že se asi poběží z kopce, když je to do údolí. Ale kdepak do tohohle údolí se běží do kopce. A z údolí to bylo z kopce do Deštného. Čipová kontrola v hotelu Orlice, nabízeli mi polívku, ale je mi horko, potím se jak vůl, tak odmítám. Jen se na záchodech trochu opláchnu, doplním vodu do flašky a běžím dál, směr Šerlich. Ani to moc nebolelo a jsem nahoře. Od Masarykovy chaty musíme seběhnout kousek do Polska pro kontrolu a stejnou cestou zpět. U chaty se potkávám s Láďou, navedu ho na vracečku a pokračuju přes Bukačku na Sedloňovský Černý kříž, kde je další vracečka k Hájovně. Tentokrát trochu delší, si říkám cestou dolů, ale pak to nahoru uběhne ani nevím jak. Cestou nahoru zas potkám Láďu, ztrátu odhaduju na 20 min. Potom byl dlouhý seběh po asfaltu zpět do Deštného.
Teď už jsem si polívku dal. Na terase jsem se přeslíkl do suchého trika, snědl polívku pozdravil pár lidí co teprve přicházeli do Deštného poprvé. Dlouho jsem nevysedával, aby mě Láda nedohnal (ještě by ho to namotivovalo) a vyrazil zpět do kopce do Luisina údolí (co je to za divné údolí, když se do něj jde vždycky do kopce :-) a odtud do ještě většího kopce na Velkou Deštnou. Jenom na otočku, aby se neřeklo, že jsme vynechali nevyšší vrchol Orlických hor. Cestou potkávám studánku, tak než dorazím nahoru vypiju vodu a cestou zpět si napustím z pramene. Kousek na Luisiným údolím opět potkávám Láďu a než odbočím z hlavní cesty ke Sv. Matoušovi, potkám ještě Micala Peitze na třetím místě a to bylo naposled co jsem viděl své stíhače. Teď zbývá ještě potřetí seběhnout po sjezdovce do Deštného a na protější kopec vyběhnout na Supovu vyhlídku. Pan Sup bude asi nějakej V.I.P., má tady fotku s Chuckem Norrisem :-). No a konečně můžeme nadobro opustit Deštné a Orlické hory a vydat se do nížin směr Týniště. Nějaké kopečky ještě budou, ale budou se pomalu ztrácet až se změní v placku. 
Ale napřed od Supa po modré směr Antoniino údolí, těsně před tím potkávám v lese v autě Egona jak hledá Olafa a za chvilku dobíhám na příjemnou občerstvovačku na rozcestí Mýto. Dávám chleba se sýrem a půl lahváče a šupem dolů (tak je to správně) do údolí, tady cestou u nějaké samoty trochu tápu kudy tudy po žluté, ale nakonec to trefuju správně skrz dvorek. Na silnici jsem vytřepal bordel z bot a přezul se do suchých ponožek. Kousek z kopce po silnici a pak šup zas houštím do kopce na místní vrchol Planer a hned zas zpět do údolí abysme vyběhli na stejnou silnici asi o kilometr dál pod zříceninou hradu Klečkov, ty jak známo bývají na kopci, takže zase vzhůru. Ještě že tu byly šipky na každém druhém stromě, jinak bych ten hrad asi ani nenašel. Z hradu pak seběhneme do vesnice Proloh a dál po modré do Skuhrova. Tady taky býval hrad, dnes už po něm skoro nic nezbylo, ale byl na kopci a teď je tam rozhledna. Kde by asi tak mohla být nejbižší kontrola? Pod kopcem je hospoda, podle rozvrhu na dveřích je ještě zavřeno, ale dveře jsou dokořán, tak si jdu vyptat vodu. Paní co chystá kuchyni mi ochotně doplní. Vyšlápnu si na rozhlednu abych zjistil, že kontrolu někdo zničil a sebral fix. Oznamuju to smskou Olafovi a valím směr Kvasiny na další živou kontrolu. Tady už začíná jít do tuhého, teplota se šplhá do závratných výšin a další cesta je vesměs na přímém slunci po silnici nebo mezi poli. V Kvasinách se moc nezdržuju, jen doplním vodu, namočím šátek na hlavě a cestou od kontroly smlsnu energy tyčku. Do cíle něco přes dvacet, tak volím taktiku mít to co nejrychleji za sebou. Ale běžet v kuse v tom vedru se stovkou v nohách mi moc nejde, tak běžím vždycky nějakých pět minut a pak to proložím minutkou chůze. Cesta celkem ubíhá, někde na 103 km mi vypne Garmin a jak teď pořád nekoukám kolik mi zbývá, tak to odsýpá ještě líp :-) Tady někde taky narážím na poslední živou tajnou kontrolu. Lupnu půlku lahváče doplním vodu do flašky a pokračuju. 
Ve Voděradech si dávám jediný malý kufr. Správně jsem se napojil na modrou značku, ale měl jsem hned zahnout vlevo pryč z dědiny, místo toho jsem se podíval do dědiny, kde značka končila/začínala. Mrknu do itineráře a tam je to černé na bílém - Voděrady, modrá vlevo - tak zpět a teď už správně směr Stojavka. Desítku za 40 asi nedám, takže pod patnáct to nebude, ale už cítím cíl a tak běžím víceméně bez zastavení. Zastaví mě až Olaf těsně před Týništěm, kterému chybí doznačit posledních asi 600 m, hned dává telefonické echo do cíle, aby mě čekali a doprovází mě abych trefil. Ještě nás na těch posledních metrech před cílem musí protáhnout kopřivama a ostružiním a pak už mi ukáže pěšinu, po které přibíhám ke sportovní hale na sídlišti U Dubu. 
Čas 15:15. No není to pod 14 hodin, jak jsem na startu doufal, ale na to jaké bylo horko, a že jsem většinu běžel sám, to jde. Láďa Erbert dobíhá hodinu a něco po mě. To už mám za sebou osvěžující chladivou sprchu a spokojeně sosám točené pivo.
Na Jesenické stovce mi batoh Inov8 pro vítěze vyfoukl Vašek Král, tak teď jsem se zahojil. Dostal jsem Inov8 Race Pro Extreme 4, tak bych ho měl co nejdřív někde vyzkoušet :-)

Konečné výsledky: http://2014.tonerman.cz/ts8.html

Fotky: 

úterý 29. července 2014

2014 - XXXI. týden

Po     volno
Út     7 km; 0:35; rovinka
         jen k mašince a zpět. Chtěl jsem jen zkusit co na to nohy po Šlápotách a celkem to šlo, jen stehna zas budu cítit tak do pátku, jinak už vše v normálu.
St     15,2 km; 1:16; trail, nastoupáno 361 m
        dnes už jsem zkusil základní lesní kolečko, teda horko mě nevadí, ale tohle dusno je fakt nechutné :-)
Čt      volno
          tak červenec jsem dnes (teda spíš už včera) završil na 451 km a dnes jsem si dal volno a večer skvělý koncert moskevské SKA grupy M.A.D. BAND ve Zdi
    18,7 km; 1:33; trail, nastoupáno 534 m
So     18,5 km; 1:28; asfalt/trail, nastoupáno 358 m
          původně jsem chtěl chytat bronz na cyklostezce, ale v půlce jsem to zbaběle stočil do stínu do lesa :-)
Ne     volno
          chčije a chčije, aspoň se zas trochu pohnuly kupředu nějaké domácí práce :-)

Celkem 59 km. Za červenec slušných 451 km. Teď ještě vyladit formu na YES!enický :-)

středa 23. července 2014

2014 - XXX. týden

Po     volno
         tento týden mě čekají Týnišťské šlápoty, takže do pátku lehce odpočinkový režim. V pátek večer pak bude možnost sledovat průběh závodu TADY
Út     15 km; 1:15; trail, nastoupáno 478 m
         klasické lesní kolečko, žádná divočina :-)
St      volno
Čt     12,9 km; 1:04; trail, nastoupáno 300 m
         lehký podvečerní výklus do Svébohova a zpět, zkontrolovat jak se má dcerka u babičky :-)
Pá - So     118 km; 15:15; trail, nastoupáno 4000 m
         Týnišťské šlápoty - 1. místo, díky všem co mi drželi palce :-)
Ne     volno
          zasloužený odpočinek :-)

Celkem 146 km.


úterý 15. července 2014

2014 - XXIX. týden

Po    volno
Út     19,6 km; 1:39; trail, nastoupáno 676 m
         půlka měsíce a naběhaných 202, plán plníme jenom na 100% :-)
St     21,3 km; 1:46; trail, nastoupáno 754 m
        dnes se mi povedl zajímavý kousek s mouchou, běžím si tak lesem, funím si to do kopce a najednou jsem nosem nasál mimo vzduchu taky mouchu, takovou středně velkou masařku. Cítil jsem ji až kdesi skoro v hubě, tak že ji vychrchlu. Jdu do předklonu, jednou si odkašlu a moucha mi vyletí z huby a než dopadne na zem tak zamává křídly a letí si v klidu dál svou cestou. 
Čt     10,9 km; 0:58; asfalt, rovinka
         lehké vyklusání před spaním, musel jsem jít ještě polít zahrádku, tak jsem spojil příjemné s užitečným.
    18,8 km; 1:34; trail, nastoupáno 634 m
          měl jsem to dnes naplánované trochu zajímavěji, víc přes kopce, ale jak si tak běžím, nechám myšlenky volně plynout a že jsem chtěl odbočit si uvědomím asi až kilometr za odbočkou :-) Doufám že takové zamyšlené přeběhy odboček se nebudou opakovat příští týden na Šlápotách, to by bylo nemilé!
So     volno
         relax na FingersUp festivalu
Ne    30,5 km; 2:35; trail, nastoupáno 998 m
         dlouhý běh v odpolední výhni, konečně léto jak má být, byl by to dobrý trénink na Badwater Ultramarathon :-)

Celkem 101 km.
     

2014 - XXVIII. týden

Po     volno
Út     15,3 km; 1:20; trail, nastoupáno 454 m
St      18 km; 1:27; asfalt, rovinka
Čt      volno
Pá     17,7 km; 1:32; trail, nastoupáno 480 m
So     24,8 km; 1:57; trail, nastoupáno 854 m
Ne     24,4 km; 1:56; asfalt, rovinka

Celkem 100 km.
Nějak jsem to nestíhal průběžně psát na blog, tak jen telegraficky pro úplnost :-) 

čtvrtek 3. července 2014

2014 - XXVII. týden

Po   19,9 km; 1:35; asfalt, nastoupáno 345 m
        po delší době zas asfaltový okruh přes Jestřebí, Pobučí, Krchleby, D. Bušínov a Lupěné. Tím jsem zakončil červen na 372 km. Měl bych přes prázdniny trochu přidat.
Út     volno
St      volno
Čt     21,7 km; 1:48; trail, nastoupáno 677 m
         dnes po trase Zábřežského neorganizovaného půlmaratonu, jen já to ze Zábřehu beru po kopcovitějším pravém břehu Sázavy a ne po rovince podél žel. trati
    15,3 km; 1:15; trail, nastoupáno 506 m
          klasika kolečko v Lupěnskéch horách
So     13,4 km; 1:05; trail, nastoupáno 437 m
         dnes jsem dostal propustku jen na rychlovku, tak jsem to holt trochu zkrátil, a taky zítra si chci dát trochu víc, tož pošetřím sil :-)
Ne     31,5 km; 2:47; trail, nastoupáno 1127 m
          dnes jsem to podle plánu trochu nátáhnul, ráno jsem se rozhýbal na menší rodinné tůře v okolí zábřeha, objevili jsme pěknou lesní cestu z jestřebí, tak to budu muset při nejbližší příležitosti proběhnout a zjistit kam mě dovede. V podvečer jsem si pak vyběhl. Předpověď meteorologů, že bude jak ve skleníku se celkem naplnila, v lese ani nebylo moc horko, ale zato dusno. Jinak se běželo dobře. 

Celkem 102 km, konečně zas jednou 100+ :-)

středa 25. června 2014

2014 - XXVI. týden

Po     volno
         turistika v kopcích nad Vrchlabím v okolí obce Strážná

Út     12 km; 0:58; trail/asfalt, trochu přes kopec
         konec dovolené, cestou ještě zastávka v Jičíně a prohlídka Prachovských skal a po příjezdu už jsem si musel zaběhat, po K100 nějak cítím stehna

         dnes jen po rovince, stehna pořád nejsou úplně ok, tak radši jen po troškách
          dnes už jsem zařadil kopce a kupodivu už to šlo, nohy zas ve formě :-)
    volno
         včera večer proběhl v Zábřežském klubu Ve Zdi koncert lendární HC kapely Našrot. Akce proběhla plně v duchu jejich hesla "vše lepší se bez vyjímky ožírá!" Dnes po obědě proběhnutí na vyvětrání hlavy :-) 
Ne     volno
          už se mě to nechtělo honit,vždyť vlastně odpočívám po K100 :-)


Celkem 57 km.        

úterý 24. června 2014

48. Krakonošova 100

Už dvakrát jsem se na tuto stovku přihlásil a vždycky mi do toho něco vlezlo. Před dvěma lety se narodila dcera, loni to byla oslava jejích prvních narozenin. Tak jsem letos nenechal nic náhodě, naplánoval jsem dovolenou, zajistil ubytování a vzal rodinu do Krkonoš sebou. Ve středu jsem si ještě cvičně vyběhl na Žalý a pak už byl jen odpočinkový režim před závodem. 
Z Dolních Štěpanic, kde jsme byli ubytovaní, jsem to měl do Vrchlabí kousek, takže odpadlo dlouhé cestování před a po akci. A mělo to svoje nesporné výhody. Oproti jiným stovkám jsem na startu stál odpočatý s chutí běžet a ne si jít lehnout. To se pozitivně projevilo i v samotném závodě. Nepocítil jsem žádnou krizi z únavy. 
Trasa K100.
Před startem na náměstí (xxxx mn.m.) si na pódium zavolali loňského vítěze Michala Veselého (čas 10:25) a jednoho z dřívějších držitelů traťového rekordu Milana Mikuláška s rekordem 12:50. Tak jsem aspoň viděl koho se mám držet. Přece jenom nemám Krkonoše tak prochozené a nechtěl jsem zbytečně kufrovat. Hned po startu jsem tedy vyrazil na čele v těsném závěsu za Michalem a Matějem Švecem. Hned od stratu se běží asi 6 km do kopce na první kontrolu na vrcholu Přední Žalý 1019 mn.m. Tam byly kluci ještě kousek přede mnou a říkal jsem si jestli se mám hnát za nimi nebo se nechat doběhnout někým zezadu. Radši jsem zvolil první variantu a cestou ze Žalého, po odbočce směrem na Horní Mísečky jsem je na příjemně klesající rovince docvakl a dál jsme běželi ve třech.  
Michal a Matěj v čele, já jsem jim v patách :-)
Další kontrola byla na Horních Mísečkách. V nabídce byl jenom horký čaj, tak jsem si jen spařil hubu a ani se nenapil. Zatím jsem žízeň ani hlad neměl, občas jsem usrkl vody z kejmlu a to mi prozatím stačilo. Za Horníma Mísečkama jsme si ještě užívali lesní cesty a stezky kde nám Michal trochu utekl ale dohnali jsme na dlouhém asfaltovém klesání do Harrachova, kde byla další kontrola na cca 30 km. Tady už jsem radši vytáhl něco ze svých zásob, dal jsem si energeticky nabušennou ovocnou dřeň, kterou jsem dostal v balíčku na VltavaRunu. Nechal si napustit vodu do bidonu, který už jsem si dál nesl v ruce, protože z kejmlu jsem se zapomínal napít. Na cestu jsem si ještě vzal chleba z marmeládou a mohli jsme vyrazit dál. Z Harachova se stoupalo přes Krakonošovu snídani k Vosecké boudě a s přibívajícími výškovými metry se začlo i ochlazovat, tak jsem u Vosecké boudy oblékl mikinu, kterou jsem shodil ve stoupání pod vrcholem Žalého, a místo trenýrek natáhl dlouhé elasťáky. Přitom jsem vytřepal kamínky z bot a mohli jsme vyrazit na hřeben. Tady už místy celkem slušně foukalo a byl jsem rád, že jsem se přioděl. Poté co jsme překonaly nejvyšší místo této části hřebene Krkonoš, tak už se víceméně jen klesalo ke Špindlerově a Lužické boudě. Cestou nám ještě začlo pršet a tak jsme na Lužickou dobíhaly za deště. Na nohách jsem měl relativně nové a neozkoušené Merrelly Allout Fuse a nevěděl jsem jak se budou chovat, na mokrých kamenech ze kterých tu jsou vystavěny chodníky, ale botky nezklamaly a nějakého podklouznutí jsem se nemusel obávat.  V technických sebězích nám to každému šlo trochu jiným tempem, tak jsme se občas trochu roztrhli, ale běželi jsme pořád na dohled od sebe a na Lužickou už jsme dolbíhali zase společně. Tady nás čekala polívka a čaj. Tak jsem si dal do bidonu čaj s citronem a nechal si ho trochu naředit studenou vodou aby nebyl tak horký. V rychlosti jsme snědli polívku, přitom jsme si ujasnili jestli chceme běžet na rekord nebo nám stačí doběhnout pod 11 hodin. Shodli jsme se na druhé variantě a vyrazili jsme do druhé půlky závodu. Na to že mám v nohách 50 km jsem se cítil skvěle, žádná únava ani hlad jen chuť pokračovat stejným tempem do konce. 
Od Špindlerovy boudy se neběží po hřebeni přes Luční boudu, ale sbíhá se dolů na polskou stranu na rozcestí pod Pielgrzymami a přes Mysliwski dom na Sněžku. Kdo tu někdy šel tak ví, že je to terén náročný za světla natož tak po tmě a v mlze. Je pořeba hlídat každý krok, každý došlap abych se někde nepřerazil. Kluci jsou pořád kus přede mnou. Ani nemůžu kontrolovat jestli před sebou vidím jejich čelovky, protože jak zvednu zrak z cesty přede mnou tak to zavání držkopádem. Co chvíli zajedu nohou po kotníky do bláta a jak jsme si  ještě u Špindlerovy boudy pochvalovali, že i když sprchlo, tak jsme relativně v suchu, tak teď už to, aspoň co se týče noh, neplatilo. Ale i tenhle náročný úsek skončil a pak už to byly víceméně pohodové horské chodníčky a pěšinky po kterých jsme doběhli až na další kontrolu – Domek Mysliwski. Chvilku jsme spočinuli a vypili flašku nabídnuté vody. Měli tam příjemně teploučko, takže posedět dýl by bylo fajn, ale jsou nám v patách, tak musíme valit dál.  Kolem jezer na polské straně Krkonoš až na Sněžku se jde po různě dlážděných chodnících, tak se běží bez problémů a taky pokud to není moc do kopce tak běžíme. Největší krpál co nám stojí v cestě je už jen sněžka. Tady si říkám, že vertical kilometer opravdu není nic pro mě. Sice to netrvá tak dlouho, ale tyhle krkolomné stoupáky mě vždycky berou hodně sil. Na sněžce fouká studený větr. My se naštěstí, i když právě svítá, můžeme aspoň na chvíli schovat v poštovně, kde je další kontrola. Nefunguje jim wi-fi, tak si nás zapisují pěkně postaru na papír. Já toho využiju k občerstvení a dám si druhou nadupanou ovocnou dřeň a hlavně si dám na nohy suché ponožky. Vylézt ven do toho vichru není nic příjemného a když si postesknu, že by se hodily rukavice, tak mi Michal nabídl svoje co měl v batohu, že on má ruky schované v rukávech a nepotřebuje je. To mě pomohlo, protože ruky mě vždycky mrznou jako první. 
Ze Sněžky na další kontrolu na Pomezních boudách to bylo celkem rychlé. Jen se seběhlo dolů z kopečka a pak zas trochu do kopečka a jsme tam. Cestou jsem se ještě jednou pěkně natáhnul, když jsem koukal na rozcestník a noha mi zajela do toho příčného járku co bývá na horských cestách a už jsem letěl. Naštěstí bez následků. Na pomezních boudách už nás vyhlíželi a zdaleka nám mávali. Zase chvilku odpočinek, doplnil jsem čaj do bidonu a dal si jednoho birella. Do cíle nám  zbývá asi 25 km, které budou většinou po asfaltu. Ale zase na druhou stranu už je světlo, nemusím koukat pod nohy, tak se rozhlížím po kraji a dívám se na místa které znám věštinou jen z pořadu Panorama na ČT. Jo, je tu krásně, hlavně takhle po ránu, když všichni spí a nepotkáme ani živáčka, až na asi dvě pekařské auta. 
Michal si už nějakou dobu stěžuje na žaludek a že nemůže běžet tak rychle, jak by chtěl. Na kontrolu do Pece pod Sněžkou dobíháme ještě všichni tři společně, ale hned jak začneme stoupat z Pece směrem na Hrnčířské boudy, tak ho necháváme za sebou a pokračujeme s Matějem ve dvou. Chvíli si užíváme pěkný úsek přes mokřiny po dřevěných lávkách. Pak už zbývá jen vytrpět seběh lesní cestou do Horního Lánova, občas by to šlo i trochu rozbalit ale nohy už to moc nedávají. Z Horního Lánova už jen vyběhnout na louky a už vidíme věže Vrchlabského zámku a kostela. Do města se vbíhá ulicí přímo naproti DDM Pelíšek, takže už nemusíme nikde kličkovat ulicemi. Cílem probíháme společně v čase 10:40:27.  V cíli, jakoby nás tak brzo ani nečekali, si klidně posedávali za rohem, tím pádem ani nemáme nějaké pěkné cílové foto :-)
Těsně po doběhu, povinný telefonát domů :-)
Takže svůj soukromý cíl doběhnout pod jedenáct hodin jsem si splnil, že to bylo zároveň i vítězství už je jen třešnička na dortu. Pořád jsem od někoho slýchal jak je Krakonošova stovka rychlá a hodně běžecká a čekal jsem asi větší konkurenci. Rychlá stovka to určitě je, až na pár technických úseků a hodně prudkých kopců (např. Sněžka) by se dala určitě celá běžet. Taky by mohla být ještě trochu rychlejší, kdyby se z mého pohledu nejhorší úsek od Špindlerovy Boudy dolů k Pielgrzimům běžel za světla a ne v noci (a navíc v mlze). Celkově se mi trasa hodně líbila, místy dost asfaltu, ale vystřídaly se spravědlivě všechny možné terény a ve výsledku je to krásně různorodá trať a nepůsobí ani při té délce nijak monotónně. Velkou výhodou pro mě bylo, že jsem se hned na začátku chytil a celé to absolvoval s kluky co znají trasu nazpaměť a nemusel jsem vůbec řešit nějaké rozcestí a podobné věci co by mě určitě zdržovali, nemluvě o zbytečném kufrování. A ten traťový rekord nám vlasntně unikl jen o fous, tak třeba za rok!

Mezičasy:
Žalý - 00:37:21(3)
H. Mísečky - 01:27:02
Harrachov - 02:37:13
Lužická b. - 04:52:57
Sněžka - 06:57:00
Pomezni b. - 07:49:49
Pec p.S. - 09:01:11
Vrchlabi - 10:40:27



2014 - XXV. týden

Po     16 km; 1:17; trail, nastoupáno 434 m
         přes Lupěné lesem do Hněvkova a kolem Nemilky zpět do zábřeha,
Út     16,5 km; 1:19; trail, nastoupáno 478 m
        Variace na mije klasické lesní kolečko, při jednom ze seběhů jsem si zvrtnul kotník, naštěstí bez následků, ale radši jsem to trochu zkrátil.
St     15 km; 1:16; trail/asfalt, nastoupáno 582
         dnes mi začala dovolená v Krkonoších, takže první výběh byl z Dolních štěpanic, kde jsme ubytovaní rovnou přes louky do kopce, abych se napojil na modrou a potomdál po žluté na Žalý, zpátky bylo v plánu po červené ale v Benecku jsem nějak přehlídl odbočku, a tak jsem cestu zpět měl celou z kopce po silnici a vynechal jsem Kotelskou vyhlídku. 
Čt     volno
         celodenní výlet do Liberecké ZOO a na Ještěd
Pá-So    100 km; 10:40; trail, nastoupáno 3500 m
        Krakonošova 100 – 1.-2. místo – na potřetí se mi konečně podařilo postavit na start a hned z toho bylo vítěztví na této rychlé stovce.
Ne     volno
          zasloužený aktivní odpočinek, turistika s rodinou z Dolních Štěpanic na Žalý a zpět po červené přes Benecko cca 15 km, tentokrát už jsme odbočku nepřehlídli

Celkem 147 km

pátek 13. června 2014

2014 - XXIV. týden

Po - St     volno
         v neděli mě při běhání začal bolet stehenní sval, celkem nepříjemně, tak jsem radši zařadil pár dní volno. V pondělí bolest i při chůzi, v úterý už to bylo lepší, ale pořád jsem cítil, že to není úplně OK. Ve středu už bych aj vyběhl, navíc mi dorazily nové boty, tak jsem měl co dělat abych se udržel, ale nechtěl jsem to uspěchat, přece jenom K100 za dveřmi.
Tak to je ona, Merrell Allout Fuse.
Čt     15,8 km; 1:16; trail, nastoupán 453 m
          je to dobré, nic nebolí a boty mi padnou jak ulité :-)
     17,5 km; 1:26; trail, nastoupáno 639 m
So + Ne     8 km; 0:35; asfalt, z kopce
          dopoledne ještě práce, potom doma oslava dcerky druhých narozenin a pak jsem vyrazil na festiválek Drozdoff, kde jsem do časných ranních hodin hydratoval tělo Královédvorskou 11° Tambor, takto posilněn jsem se vydal domů a abych neměl tréninkové manko, protože na neděli už bylo v plánu zase grilování u tchyně, tak jsem samozřejmě běžel. Ve čtyři ráno jsem si tréninkově ještě zaběhat nebyl :-)

Takže celkem 41 km.
          

pátek 6. června 2014

2014 - XXIII. týden

Po     11 km; 0:54; asfalt, rovinka
          vyklusání po nedělním 1/2maratonu, ani ten nový osobák v nohách moc necítím :-)
Út     16,9 km; 1:26; trail, nastoupáno 554 m
          dnes jsem při běhání po lese potkal mloka skvrnitého (mobil s foťákem nemám, tak si o něm aspoň něco přečtěte), a jak jsem ho tak pozoroval, tak jsem si všimnul, že stojím přímo v jahodách, tak jsem se rovnou taky občerstvil a pokračoval dál
St      volno
Čt      18,4 km; 1:31; trail, nastoupáno 434 m
          v podvečer jsem měl v plánu ještě nějaké měření v Postřelmůvku, tak jsem vyrazil už v běžeckém. Zpátky jsem autem poslal podržtyčku manželku samotnou a sám jsem to vzal trochu zkratkou. Jsem zvědavý, kdy zemědělci pochopí, že kukuřice v kopcovitých polích nemá co dělat. Teď už to alespoň prokládají pásy nějaké trviny či obilniny, ale pořád je tam eroze jak kráva.
     16,9 km; 1:32; asfalt, nastoupáno 268 m
          dnes jsem si cestou zpátky změřil i zalévání zahrádky, po odečtení je to 16,6 km za 1:22
Pobíhání mezi pumpou a záhonky :-)
So     volno
Ne     22,3 km; 1:45; trail, nastoupáno 821 m
          přesto, že bylo vedro a včera na dědečkových devadesátinách jsem si neodepřel dobrého vína, tak se mi dnes běželo překvapivě lehce. Jen mě ke konci nějak začalo bolet stehno, jakoby natažený sval, snad to nebude nic vážného, za dva týdny Krakonoše a nechtěl bych si je nechat ujít.

Celkem 85 km

čtvrtek 29. května 2014

2014 - XXII. týden

Po     11,5 km; 0:56; asfalt, rovinka
          po nedělním delším běhu jsem si jen tak trochu zaklusal po cyklostezce
Út      15,6 km; 1:19; trail, nastoupáno 522 m
          v rámci dnešního běhu jsem si dal dvakrát svižně kopec cca 1 km a nějakých 120 m převýšení
St      volno
         po sedmi dnech v kuse už to chtělo jeden vynechat :-)
Čt     14 km; 1:05; asfalt, rovinka
         trochu rychlejší proběhnutí, vložil jsem do toho 6x300m s meziklusem 200m, tempo třístovek jsem postupně stlačil pod 3 min/km
    11,6 km; 0:59; trail, nastoupáno 288 m
          lehký trailík, už žádná divočina, šetřím síly na nedělní 1/2maraton
So     7,5 km; 0:36; trail, nastoupáno 200 m
         dnes jenom krátce protáhnout nohy před večeří :-)
Ne     21,1 km; 1:21:49; asfalt, rovinka
         1/2 maraton údolím Moravské Sázavy - sám jsem byl zvědavý, jak to dnes dopadne. Dal jsem si trochu ambiciózní cíl 1:21. Nastavil jsem na garminovi sparing partnera a zkusil ho překonat. Úplně to nevyšlo, ale výsledný čas pořád začíná 1:21. Po startu jsem se usadil ve třetí skupince, před námi byly jen dvě dvojice, takže 5-8. místo. Dvojice před námi měla konstantní náskok asi 150 m, tak jsem se jich aspoň takhle na dálku držel. Někde na 6-7 km se běželo přes mírný kopeček a na seběhu před Hněvkovem jsem je docvakl a nepustil. Jeden z nich nevydržel tempo a odpadl asi na 14 km a tak jsme s Ondrou Sikorou pokračovali na 3-4. místě sami. Druhou půlku se nám dařilo držet tempo a řekl bych i trochu zrychlovat. V Nemili, asi 2 km před cílem, mě ale docházely síly a začal jsem na Ondru trochu ztrácet. Do cíle jsem dobíhal asi s 200 m ztrátou za ním, takže na mě zbyla brambora. Dnes bylo vidět že jsem si nastavil čas na hranici mých momentálních možností, protože jsem dobíhal ve stavu, kdy jsem toho měl plné brejle a to se mi snad ještě nestalo. Holt pokud chci běhat tyto krátké závody, tak to chce ten trénink trochu přizpůsobit, anebo závodit častěji. Ale ani jedno se mi moc nechce. Takže radši přidám na objemu :-)
Dnes jsem ale nezávodil sám. Naše skoro dvouletá dcerka dnes taky poprvé "závodila" ve vloženém závodě v kategorii Mrňata. Snad ji to bude bavit i v pubertě :-)
Cca 4 km, za chvíli jim uteču :-)
Foto: Petr Fochler

Cca 15 km, synchronizované běhání s Ondrou Sikorou.
foto: http://jiraskovae.rajce.idnes.cz/2014_1.6._pulmaraton_Zabreh_na_Morave/
Výsledky: http://www.chlapak.cz/vysledky_chl/73.pdf
Další fotky: http://helicopter44.rajce.idnes.cz/Half_Marathon_Zabreh_1.6.2014
http://bezimmoravskousazavou.rajce.idnes.cz/1_2maraton_udolim_Moravske_Sazavy
http://pepezreca.rajce.idnes.cz/Pulmaraton_2014_-_fotky_od_Ondry_Jaska
http://pepezreca.rajce.idnes.cz/Pulmaraton_2014_-_Pepeho_fotky/
http://www.badygrease.cz/-portfolio-/-fotoreporty-/-%28143%29-pulmaraton-udolim-moravske-sazavy-

Celkem tento týden 81 km a za květen už to bylo celkem slušných 417 km.

pátek 23. května 2014

VltavaRun 2014 - tak trochu jiné ultra

O účasti v tomto závodě jsem původně vůbec neuvažoval, bral jsem to, že to není nic pro mě. Ale nakonec jsem jen tak ze srandy na oposlední chvíli zareagoval na výzvu na webu Rungo.cz, a poslal jim pár řádků o sobě. Za pár dní se mi ozval Roman Němec, který tým sestavoval, jestli bych do toho šel, ale že nemám počítat s nějakým lepším umístěním a tým co sestavil mi popsal takto:
--------
...Holky, kluci, mladsi i starsi a ruznych profesi ale zadni profici. Z toho co lidi pisou jsou vsichni opravdovi nadsenci ale asi zadni velci profici. Mozna nejlepsi z nas beha desitku pod 37 ale jsou i taci kterym to trva kolem hodiny. Myslim si ze kazdy do toho da maximum ale na vitezstvi to zrejme nebude....
--------
Jen co jsem doma dostal povolení, hned jsem mu napsal, že to beru. Ani jsem neočekával, že by se podařilo sestavit tým, který by měl šanci vyhrát. Chtěl jsem jen zažít něco jiného, než běhat pořád sám. A vůbec nelituju, že jsem do toho šel.
Když do závodu ještě zbýval nějaký ten týden, tak jsem si říkal, paráda, půlka května, to bude svítit sluníčko, nemusím sebou tahat zbytečné hadry. Ale nakonec jsem jel oblečený jako v zimě. Pršet mělo, a taky pršelo, skoro celý závod. Už jsem viděl jak se mi nebude chtít oblíkat ty mokré hadry furt dokola, ale nakonec to nebylo tak hrozné.
Na Kvildu jsem jel z Prahy s Ondrou Smetanou, cestou jsme ještě nakoupili, stavili se na pizzu ve Strakonicích a před šestou jsme dorazili na místo. Tam už nás část týmu čekala na společné proběhnutí k pramenu Vltavy. Tak jsme se rychle přeslékli a vyrazily. Stihly jsme to zpátky právě když začínalo pršet, a potom pršelo až do rána. Večer ještě na pivo a vyzvednou startovní balíčky (jen triko, číslo, propozice a samolepky na auto a nějaké pitivo od sponzorů). Rozjetý večer jsme zakončily na chatě, kde jsme ještě navazovali družbu se členy redakčního týmu Rungo core.
První týmy startovali v 5:30 ráno a pak v 1/2hodinových intervalech vždycky 4 další týmy. My jsme měli startovat až v 10:30 jako "favoriti" ještě s týmem River Road s hodinovým odstupem za posledními. Organizátoři nám to napočítalo natvrdo z našich OR na 10km :-) Bez zohlednění únavy, terénu, převýšení atd. Nezbývalo nám než se s tím nějak poprat. V 10:30 ještě stále za vydatného deště vyběhl na svůj první úsek náš nejrychlejší běžec Tomáš Hrdina a  hned na začátek nám vyběhl 4 minutový náskok, ten jsme sice na druhém úseku ještě ztratili, ale dál už jsme to měli pevně ve svých rukou, tedy spíš nohou :-)
Já jsem na svůj první úsek nastupoval ve Stožci a běžel do Nové Pece. Byl to nejdelší úsek ze všech 36. 15,7 km po vedlejších asfaltových komunikacích kolem meandrující Vltavy s lehce zvlněným profilem. Jako obvykle jsem to ze začátku přepálil, až jsem se lekl jak rychle a jak snadno se mi běží, ale radši jsem zpomalil na tempo cca 3:50min/km a snažil se ho držet. Celý úsek byl sice po asfaltu ale pěknou přírodou, samá zatáčka, mírný kopeček atd, takže mi to uběhlo jako nic. Jen ta závěrečná asi kilometrová rovinka byla nekonečná. Cíl byl na dohled, ale nějak se nepřibližoval a když už jsem myslel, že jsem na předávce, tak to byly jen dobrovolní hasiči na křižovatce a cíl byl ještě kousek dál. Aspoň mě do posledních metrů z hospody povzbudily kolegové ze třetího auta. Svých 15,7 km jsem dal za 1:01 a vyslal na trať dalšího v pořadí.
Ještě kousek.
Já jsem si svůj 1. úsek zaběhl bez deště, ale než jsme se v autě všichni vystřídaly, tak už zase chcalo. Obavy jsme měli z plánovaného přejezdu mezi předávkama na 7. úseku. Byl celkem krátký, běžela ho Jitka a organizátoři doporučili trasu pro auto s velkou zajížďkou přes Rakousko. Že prej trasa pro běžce není pro auto průjezdná. Dobrovolní hasiči na předávce ale byli jiného názoru a na jejich doporučení jsme jeli stejnou trasou jako běžec a nebyl vůbec žádný problém. Místy byly trochu větší výmoly ale i naše fábie to v pohodě projela. Jak jsme naložily Vaška po 8. úseku, tak jsme měli asi do 23 hodiny pauzu.
Mezitím jsme se museli přesunout do Českých Budějovic, kde byl start mého 2.úseku. Furt pršelo, takže nějaké lenošení a odpočinek na louce, jak jsme si před závodem malovali, nepřicházel v úvahu. Cestou proběhla návštěva pizzerie Milano v Lipně nad Vltavou. Kluci s Jitkou si zašli na jídlo, já jsem v autě pojedl něco ze svých zásob a šel si aspoň na čaj. V Budějicích jsme v Tescu dokoupily vodu nějakou mňamku a čekalo se na můj start. Ten byl na břehu Vltavy nedaleko výstaviště a běžel jsem po cyklostezce do Hluboké nad Vltavou. Tady bylo krásně vidět jak se nám podařilo seběhnout velkou část týmů, kteří ráno z Kvildy stratovali před náma. Předávala si to tady jedna štafeta za druhou. Já jsem vyrazil za vydatného deště směr Hluboká. Cyklostezka místy připomínala spíš potok. Zhruba od poloviny úseku už mě bezpečně naváděl osvícený zámek Hluboká. Na svůj noční úsek jsem vybíhal ještě z odstupem za posledním týmem a nepodařilo se mi nikoho předběhnout, ale zase jsem něco z jejich náskoku ubral a Ondra na úseku po mě už začal předbíhat. Radost jsme mu ale vzápětí zkazili, když jsme nestihli přejet na další předávku. V autě jsme se spolehli na GPS navigaci a ta nás dovedla sice do správné vesnice, ale na druhém břehu Vltavy a most nikde. Pouze přívoz, ten nám byl ale o půlnoci opravdu prd platný. Tak zpět a teď už po správném břehu. Tam jsme pochopili proč nás GPS zavedla špatně, ona totiž neznala cestu do té vesnice. My jsme ji naštěstí už trefily správně. Tím naše trápení ale nekončilo. Další přesun auta taky nebyl zrovna ideální a zase jsme nedaleko Týna nad vltavou bloudily po špatném břehu, takže na předávce byla Jitka zase dřív než auto. Tak jsme jen doufali, že ten náskok co jsme si celý den minutu po minutě budovali, úplně celý nepro...li. Postupně, jak na netu naskakovali průběžné výsledky, se nám ulevilo. Pořád jsme byli na čele, i když už ne s takovým odstupem.
Po doběhu Vaška jsme se vrátily do Týna nad Vltavou, kde bylo zajištěno přespání a sprchy v místní sportovní hale. Spánek se aspoň u mě moc nevydařil, v takovýchto podmínkách s tím mám vždycky problém. Holt palubovka není postel. Ale zato teplá sprcha to byl balzám na tělo. Ve 3 hodiny po půlnoci budíček a přesun do vesnice Líchovy odkud jsem startoval svůj poslední úsek, který končil u slapské přehrady u Štoly Josef. Hned kousek za vesnicí jsem začal předbíhat pomalejší soupeře. Nohy už byly těžké a i když se mi běželo celkem hladce, tempo bylo o fous pomalejší než bych chtěl. Nakonec jsem svých posledních 9,4 km zvládl za 37:39. Když jsem na tomto úseku konečně začal někoho předbíhat, tak to celé začalo dávat nějaký smysl, konečně jsem taky závodil s někým a ne jen se stopkama. Podle průběžných výsledků jsme si zase drželi dostatečný náskok a já jsem si uvědomil, že si vlastně běžím do cíle vítězného závodu. Tak jsem běžel s úsměvem od ucha k uchu a užíval své poslední kilometry. V cíli úseku měli co dělat aby mě zastavily, závěr byl celkem z prudkého kopce a já to rozpálil naplno, že se mi ani nepodařilo napoprvé předat štafetu. K žádným komplikacím při přesunech jako v noci už nedošlo, tak jsme se po naložení Vaška mohli v klidu přesunout do cíle v Braníku a čekat až doběhne zbytek týmu.
Posádka posledního auta na svých čtyřech úsecích už s přehledem udržela náš náskok a tak jsme mohli v cíli čekat na Karlův vítězný finish. Doufali jsme, že osádka jeho vozu to stihne, aby jsme mohli do cíle doběhnout všichni společně. Nakonec se jim to podařilo a do cílové rovinky doběhli od auta současně s Karlem.


Karel protíná cílovou pásku a za ním klopýtá zbytek týmu :-)
Co dodat, byl to trochu jiný závod než jsem zvyklý. Neběžel jsem jen sám za sebe. Byl jsem součástí týmu a mohl jsem si tak připomenout pocity které jsem zažíval jako malý hokejista, když se nám občas podařilo něco vyhrát. Už jsem málem zapomněl jaké to je. Díky Romane, Tomáši, Martine, Karle, Ondro, Jakube, Vašku, Martino, Věrko, Mirko a Jitko.
Tolik povyku kvůli kusu železa, ani pít se z toho nedá :-)
We are the Champions.

Web závodu: VltavaRun.cz
Podrobné výsledky: http://url1.eu/tTp

čtvrtek 22. května 2014

2014 - XXI. týden

Po     volno
         chtěl jsem si jít vyklusat po VltavaRunu, ale napřed jsem slíbil poséct trávník na zahrádce. Tak jsem se oblékl do běžeckého a šel na zahrádku. Zbývalo mi asi 5x máchnout srpem a měl bych hotovo. Nějakým řízením osudu se ale můj palec nachomejtnul do dráhy srpu a místo běhání jsem podvečer strávil v čekárně na chirurgii. Teď mám na na palci krásné dva stehy. Ale jak jsem někde četl, jizvy jsou kronika života, tak jsem si jen udělal další zápis :-)
Takhle to dopadne, když dáte klukovi z paneláku srp do ruky :-)
Út     volno
        konečně to vyšlo, jak jsem nevyklusal v pondělí, tak dnes jsem měl nějaké ztuhlé nohy. radši jsem to stočil k domovu dřív než jsem měl v plánu.
         ráno jsem si zajel do Olomouce pro tetánus. Na zahrádce už mám za úkol jen vždycky po doběhnutí večer zalít záhonky. U toho si snad neublížím :-) 
         dnes v Zábřehu pršelo asi hodinu a půl, vychytal jsem to všechno, ale bylo to fajn :-)
Ne     31,3 km; 2:40; trail, nastoupáno 1042 m
          dnes pro změnu krásně letní počasí, v lese příjemný chládek, na sluníčku hic. Konečně cítím, že jsem se po tom dubnovém výpadku rozběhal. Jsem zvědav jak to půjde příští týden na půlmaratonu.

Přijďte se proběhnout.
Celkem 97 km.

pondělí 19. května 2014

Jesenická 100

Abyste neřekli, že jsem se s váma nepodělil o zážitky, tak něco málo letošní Jesenické stovce.
Letošní zimní objemový trénink byl nebyl vůbec objemový, protože jsem se musel učit a do toho stíhat práci atd. Takže v dubnu jsem na vyladění formy naběhal neuvěřitelných 59 km :-) Běhat jsem pořádně začal týden před Borákem, kam jsem se přihlásil na maraton abych se trochu rozklusal. Potom mě nohy řekli, že jsem to asi trochu přehnal, tak týden před závodem jsem zase ubral a spíš odpočíval. Ale do Šumperka jsem se na start nakonec vydal.
Všichni tak nějak počítali, že se o vítězství bude rozhodovat mezi loňskými medailisty, tedy Karlem Axmannem, Vaškem Králem a mnou. Karel bohužel nemohl běžet, tak to zbývalo na mě a Vaška. Tak jsme hned od startu vyrazili na čele. U Vaška to byla taktika Vlčího Dolu, napálit to od startu co to dá a pak už to vedení nějak udržet. U mě to byla spíš potřeba držet se někoho kdo zná trasu. Ta se v úvodní části mezi Šumperkem a Ramzovou od loňské dost lišila. Taky museli dát polovině lidí organizátoři 30 min penalizaci za vynechání tajné kontroly na náměstí v Branné, ale furt lepší než je všechny diskvalifikovat. Určitě bych dopadl stejně :-) Hned od začátku nás do trojice doplnil David Tkacz z Polska. Pobíhal kolem jako ratlík co má radost, že ho vzal páníček na výlet. Chvíli byl před náma chvíli za náma, všechno podle něj bylo "fantastic", občas si i zazpíval. Ale jinak fajn kluk. A tak jsme to spolu táhli vcelku svižným tempem společně ve třech až na Vozku. Tady mě dohnal hlad a musel jsem něco zakousnout. Zatímco spánkovou krizi před rozedněním jsem jakž takž překonal, tak tohle už jsem ignorovat nemohl. Takže jsem na kontrole vytáhl jídlo a pomalu chůzí pokračoval, jenže kluci mezitím rychle seběhli dolů a jejich náskok už se mi stáhnout nepodařilo. Když jsem dorazil na sedlo pod Vřesovkou, tak jsem je ještě zahlídl nahoře před Vřesovou studánkou. Určitě to nebyl nepřekonatelný náskok, ale šel jsem si dál svým tempem a nesnažil se je nějak plánovaně dohánět. Nakonec závod byl teprve v polovině a stát se může cokoliv. 
Na vřesové studánce jsem doplnil vodu a začal jsem sbíhat do Červenohorského sedla, když jsem byl skoro dole, tak jsem je zase zahlídl, jak kopce v protějším svahu probíhají po cestě skrz sjezdovku, takže jejich náskok byl zatím stejný. Stejně daleko před sebou jsem je zahlídl ještě na rozcestí pod Pradědem, při stoupání z Ovčárny kolem Petrových kamenů, tam jsem jim byl asi nejblíž a naposled když jsem byl na Jelení studánce. Občas jsem se ohlédnul, jestli někdo nepronásleduje taky mě, ale nikde ani živáčka a tak jsem si sám se sebou spokojen pokračoval pro třetí místo. Na skřítku mě tajná kontrola informovala, že přiběhli před dvaceti a odběhli před deseti minutama, takže náskok byl víceméně konstantní a vydržel až do cíle. Ze skřítku už je to většinou asfalt a mírně zvlněný profil, tak jsem se snažil přecházet do chůze co nejméně. Ovšem nohy už začínaly protestovat a tak jsem do chůze přecházel častěji než jsem měl v plánu. V cestě mi stál už jen poslední výraznější kopec - Prostřední skála. Pamatoval jsem si jak jsem loni na něm měl už všeho dost a tak jsem se moc netěšil, ale letos mi tak strašný nepřipadal. Asi už jsem otrlejší a jen tak něco mě nerozhodí. Takže prostřední skálu jsem překonal bez obtíží, zato seběh do Vikýřovic byl utrpení. Nohy ve Vivobarfoot už byly celkem omlácené a kameny na cestě mi dávaly co proto. Dolů jsem tak jako tak musel, takže nezbývalo než zatnout zuby a seběhnout to co nejrychleji, ať to mám za sebou.
Ve Vikýřovicích jsem si ještě drobně zakufroval, vydal jsem se špatnou ulicí, ale uvědomil si to asi po 300 metrech, ale při rychlosti běhu po 100 km a víc jak 3000 m převýšení to byly ty 4 minuty, které mi chyběli, abych to dal pod 12 hodin a možná i těch 5 co jsem v cíli ztrácel na druhého Davida Tkacze.
Nakonec jsem tedy zopakoval třetí místo z loňského nultého ročníku skoro jsem trefil i ten loňský čas. 
Těsně po doběhu.

úterý 13. května 2014

2014 - XX. týden

Po     volno
Út     15,4 km; 1:16; trail, nastoupáno 401 m
         v pondělí jsem nestíhal, tak až dnes jsem se dostal k proběhnutí po Jesenické stovce a ono to kupodivu šlo celkem hladce :-)
St      volno
         měl jsem to do minuty ten nabitý den rozplánovaný, ale když jsem navečer přijel domů, natěšený, že se ještě proběhnu, tak jsem zjistil, že jsem si nechal bundu na prac. návštěvě i se všemi klíčky, takže bych se ráno nedostal do práce. Tak jsem to musel otočit a pracně ušetřená hodina byla v pr..li :-)
Tak takhle nám to organizátoři VltavaRumu naplánovali. Nevím proč, ale mají nás za favority, tak nás ráno nechají vyspat a startujem až v 10:30 s tím, že v neděli v poledne bysme měli být v cíli :-) No nechme se překvapit, třeba se vyburcujem k enormním výkonům. A kdybyste přažáci nevěděli co dělat v neděli, tak přijďtě povzbudit a na kus řeči http://vltavarun.cz/novinka/19
Čt     13,3 km; 1:02; asfalt, rovinka
         po cyklostezce do Hněvkova a na zpáteční cestě jsem si střihnul pár rychlých rovinek, abych si připomněl jaké to je běhat rychle :-)
    11,1 km; 0:56; asfalt, nastoupáno 163 m
          lehké proběhnutí před VltavaRumem z Kvildy k pramenu Vltavy, nahoru do kopce hezky pomnalu a zpátky trochu svižněji
So+Ne     VltavRun
         15,6 km; 1:01; asfalt, zvlněný profil
         9,9 km; 0:39; asfalt/polní cesta, rovinka
         9,4 km; 0:39; asfalt, zvlněný profil
         tak trochu jiné ultra :-) sice jsem běžel jen asi 35 km ve 3 úsecích, ale zato naplno a téměř beze spánku. Podařilo se nám nejen vyhrát, ale po celou dobu závodu jsme nikoho nepustily do vedení. Skvělý závod, který stojí za samostatný report, tak to budu muset sepsat (nějak se mi ty resty hromadí :-). 
Krev, pot a slzy, ale stálo to za to :-)

Celkem 75 km.


neděle 11. května 2014

2014 - XIX. týden

Po     7,7 km; 0:39; asfalt, rovinka
Út      volno
St      11 km; 0:53; asfalt, rovinka
Čt      volno
Pá-So     100 km; 12:04; trail, nastoupáno 3200 m
Ne     volno

Celý týden byl spíš ve znamení odpočinku. Po loštickém maratonu jsem cítil, že jsem si asi po té pauze naložil trochu moc, a při tom krátkém vyklusání v pondělí a ve středu jsem měl obavu abych mohl vůbec běžet Jesenickou 100. Ale přece bych to nevzdal bez boje a na start jsem se postavil. Bohužel se pro nemoc nemohl zúčastnit Karel Axmann, tak jsem závod rozběhl na čele s Vaškem Králem já a trojici doplňoval David Tkacz z Polska. Na hřebeni jsme se rozdělili, kluci mi trochu poutekli, když jsem se musel na Vozkovi najíst a už jsem je nedohnal. Ještě někde kolem Jelenní studánky jsem je měl na dohled, ale pak už jsem je viděl až v cíli. Davida v závěru potrápil problém s nohou a tak Vašek obhájil první místo z loňského nultého ročníku. Já jsem nakonec taky zopakoval 3 místo. Vzhledem k tomu co jsem přes zimu (ne)naběhal je to super výsledek. A velký dík organizačnímu týmu kolem Martina Bence, super akce, za rok zas.

Výsledky a fotky: http://url1.eu/884

Tak a teď abych zas týden regeneroval, ať nepokazím příští víkend výsledek Rungo týmu na VltavaRumu.

Celkem 118 km.

pondělí 28. dubna 2014

2014 - XVIII. týden

Po     11 km; 0:51; asfalt, rovinka
          nebojte se přátelé neumřel jsem, jen jsem si dal studijní volno. Ve středu mám reparát, připadám si, že toho vím ještě míň než posledně :-) Aspoň jsem teď takový čerstvý a odpočatý. Ve středu končí registrace na Jesenickou 100, tak jsem se radši rychle přihlásil. Martin Benc shání sponzory jak divý, tak jim tam ty hodnotné ceny přece nenechám jen tak bez boje. Tento víkend se zajedu trochu rozběhat do Loštic, letos si dám jen maraton, jedu si hlavně pro startovní balíček, protože mi došly zásoby tvarůžků :-) A aby toho nebylo málo tak týden po Jesenické 100 je v plánu ještě VltavaRun. Květen mám teda pěkně nabitý, ještě že jsem si v dubnu tak odpočinul :-)
Takže ve středu mi držte palce a i když to nevyjde, svět se nezboří. Aspoň si zas budu moct v klidu bez výčitek pobíhat. 
Út     14,5 km; 1:11; trail, nastoupáno 300 m
          to se nám to za ty tři týdny v lese zazelenalo, už zase sbírám klíšťata jak cikán železo :-) 
St      volno
         tak to klaplo, odteď jsem ÚOZI
Čt     19 km; 1:33; trail, nastoupáno 540 m
         postupně to natahuju, vypadá to že to půjde :-)
    7 km; 0:34; asfalt, rovinka
         lehké podvečerní vyklusání, doufám že zítra nebude nějak extrémě hnusné počasí, to by se mi do Loštic moc nechtělo, no uvidíme, ráno moudřejší večera :-)
So     41 km; 3:14; trail, nastoupáno 778 m
         tak co byste řekli, jedu si tak jenom zatrénovat  a nakonec je z toho 2.místo v dramatickém finiši :-). 
Když jsme přijel na do Loštic, ultramaratonci už kroužili po 14ti kilometrovém okruhu. Startem/cílem právě probíhal Pavel Sedlák, který byl loni těsně čtvrtý za mnou. My maratonci jsme startovali v 10hod, tedy dvě hodiny po ultra. Chtěl jsem běžet na pohodu, nikam se moc nehnat, ale i tak jsme byli chvíli po startu na 2-3. místě. Běžel jsem první dvě kola s kamarádem ve dvojici. Na občerstvovačce (cca 7km) nás jeden ze soupeřů předběhl a tak to bylo až do cílové rovinky. Mezitím ještě na začátku 3. kola došli kamarádovi síly. Původně přijel jen na jedno kolo, které si odběhl před mým příjezdem, ale pak se ještě regnul na maraton, takže to bylo jeho první ultra. Tak jsem na třetím místě zůstal sám a druhého jsem měl stále v dáli na dohled. Zkusil jsem trochu přidat a postupně jsem zkracoval jeho náskok a v cíli jsem trochu zneužil jeho nedorozumění, kdy chtěl odbočit  k občerstvení, místo aby běžel rovnou do cíle, asi si nevšiml, že jsem mu v patách, tak jsem vystartoval a 2 metry před cílovou čárou jsem ho předběhl :-) 
Chvilku po mě doběhl na prvním místě v ultra Dan Orálek, kdo jinej taky, že. Počítalo se s tím dopředu, protože na putovním poháru už bylo vytištěno jeho jméno u letošního ročníku. To by bylo faux pas, kdyby třeba nedokončil :-)
Trasa byla letos jiná a rozhodně lepší než loni, ubylo asfaltu a většinou se běželo po příjemné lesní cestě. Subjektivně se mi zdála i míň kopcovitá, ale garmin říká, že to bylo naopak.
Zase pohár, kam to budu za chvíli dávat :-)
Foto: Dan Orálek (http://dao.rajce.idnes.cz/Borak_2014/)
Ne     volno
          zasloužený odpočinek, jen odpolední procházka aby nohy úplně neztuhly

Celkem  93 km. Na rozběhání po 3 týdnech neběhání dobrý, ne?

úterý 1. dubna 2014

2014 - XIV. týden

Po     volno
Út     17 km; 1:24; trail, nastoupáno 480 m
         dnes mi garmin nějak ustřelil, tak jsem nastoupané metry a vzdálenost trošku přiblížil realitě

úterý 25. března 2014

2014 - XIII. týden

Po     15 km; 1:16; asfalt, rovinka
          nějak mě po tom pátečním maratonku pobolívaj stehna, asi sem přepálil seběhy :-). Dneska jsem si teda jen vyklusnul. Pomalý běh prý léčí a uzdravuje každou bolístku a nemoc :-).
Út      volno
St      18,1 km; 1:29; trail, nastoupáno 487 m
          po delší době zase na své oblíbené trase
          v neděli se jedu proběhnout do Prahy s Rungo týmem, abysme před VltavaRumem utužili vztahy :-)
Čt      volno
          tedy alespoň od běhání, včera jsme konečne dostali klíče od zahrádky pronajaté od města, takže jsem si hned koupil novou hračku, nastudoval techniku a dnes dopledne to uváděl do praxe :-)
článek na ČiliChili, všiměte si bodu 19, něco pravdy na tom bude, nějak se kolem mě a v okruhu mých známých začali množit právě po třicítce :-)
Pá      18 km; 1:31; trail, nastoupáno 528 m
          tak jsem zase jednou odbočil na nevyzkoušenou cestu, napřed jsem měl radost, že jsem na ni konečně odbočil, běhám kolem ní už 3 roky, ale jako obvykle se prvotní nadšení z ojevu rozplynulo stejně jako ta cesta, naštěstí je teď není ještě zarostlý, takže jsem to vzal přes kopec zpět na známou cestu, alespoň jsem pokořil jeden z vrcholů které jinak obíhám :-)
So     volno
          ráno nějaká práce, odpoledne pokračování v zušlechťování toho kousku země, na kterém si chceme něco vypěstovat, pár metrů čtverečních, ale dá to zabrat :-)
Ne     26,9 km; 2:41; asfalt, rovinka
          společný proběhnutí po břehu Vltavy v Praze s polovinou Rungo týmu
       
Celkem 78 km.

středa 19. března 2014

2014 - XII. týden

Po     15 km; 1:09; asfalt, rovinka
          dnes jsem neponechal nic náhodě a vyběhl jsem před polednem, abych se zas večer nevymlouval a neodkládal to na zítřek :-) cestou jsem se málem přerazil o žábu, sedí si tak uprostřed cesty a zdálky svou barvou připomíná suchý list, tak jsem jí nevěnoval pozornost, až když noha nevyhnutelně směřovala přímo na ni, tak jsem si všiml, že je to žabka a v poslední chvíli jsem došlápl těsně vedle a málem z toho byl kotrmelec a ta potvora se ani nehla a klidně si tam seděla dál :-)
Út      volno
St      18 km; 1:24; asfalt, nastoupáno 289 m
          chtěl jsem jít dnes běhat za světla do lesů, ale přišel jsem z práce domů a tam probíhala "krize mateřství", tak jsem to musel odložit až na večer a zvolil jsem radši silnici 
Čt     volno
     42,2 km; 3:35; asfalt, nastoupáno 949 m
         Memorál Arnošta Valenty - stejně jako loni jsem si zaběhl tento tradiční 1. jarní pochod pořádaný zábřežským gymplem, loni jsem málem zmrznul, letos jen trenky a tričko.
So     volno
         rodinná turistika, takže 10kg (12 aj s krosnou) živé váhy na záda a jde se :-)
Ne     cca 6,5 km; vyklusání
         Dnes jsem dělal kužel na otočce při Běhu za břehem, takže svým pětkovým tempem tam a zpátky jsem to jistil za posledním závodníkem. Celý den chčije a chčije, takže už se mě podruhé ven nechce. 

Celkem 82 km.

pondělí 10. března 2014

2014 - XI. týden

Po     11 km; 0:51; asfalt, rovinka
         tak už je to venku oficiálně - Rungo.cz tým na Vltava Run
         dnes jsem ani neměl běhání v plánu, chtěl jsem ještě doma dodělat nějakou práci, protože zítra budu celý den v Olomouci, ale sotva jsem začal, tak se posrala flashka, na které jsem si to přinesl, tak jsem se nasral a šel to vyklusat :-)
Út     volno
St      16,9 km; 1:21; trail, nastoupáno 409 m
         dnes konečně ve vyletněném outfitu (triko a trenky), v lese ve stínu ještě trochu chládek, ale už to jde. Snad to avizované víkendové ochlazení nebude trvat dlouho.
Čt      10,6 km; 0:48; asfalt/trail, nastoupáno 136 m
          dnes jen rychlovka přes Lupěné směr Jestřebí a pak jsem to stočil do lesa přes kopec zpět do Zábřeha 
     10 km; 0:37:35; asfalt, rovinka
          7,2 km; 0:35; rovinka
          dnes tak trochu závodně, kamarád pro nás uspořádal neoficiální desítku na certifikované trati 1/2 údolím Moravské Sázavy. Vzhledem k tomu, že vlastně rychlost vůbec netrénuju, tak to celkem jde :-) První pětka stejně rychlá jako druhá, takže tempo jsem držel.
So+Ne     volno
          sobota pracovní a v neděli jsem aj chtěl, ale to počasí    

Celkem 56 km.

středa 5. března 2014

2014 - X. týden

Po     volno
Út     19,2 km; 1:37; trail, nastoupáno 617 m
St      11,6 km; 0:50; asfalt, nastoupáno 158 m
         po cyklostezce do Hněvkova a zpět po silnici přes kopec v Nemili,trošku svižnější tempo.
         Dnes jsem se dozvěděl, že si mě vybrali do Rungo týmu na VltavaRun, tak si v květnu udělám výlet na Šumavu, konečně mám důvod tam jet. Teda ne že by Šumava za to nestála, ale nějak jsem tam ještě neměl příležitost jet, i když to se ženou plánujeme už asi 10 let :-) 
Čt     volno
         čtvrtek se pomalu stává pravidelným pracovně-nákupním dnem, kdy na běhání čas nezbývá, budu s tím muset do budoucna počítat :-)
    14,8 km; 1:10; asfalt, nastoupáno 189 m
          stejně jako v úterý, jen jsem to protáhl až za Hněvkov
So     25,7 km; 2:10; trail, nastoupáno 727 m
          dnes se na Bozeňově opět sešli otužilci a zimní plavci na závodech Polar Cup, tak jsem se tam zaběhl kouknout. Původně jsem chtěl i plavat, byl i otevřený závod na 100m pro veřejnost, ale dnes jsem pozoroval jen ze břehu. 
Ne     volno
          krásný jarní den jsme využili k rodinnému výletu v okolí Králík. Místo běhání, pochod se zátěží :-)

Celkem 71 km.

2014 - IX. týden

Po     volno
Út     19,2 km; 1:29; asfalt, nastoupáno 270 m
St      10,7 km; 0:52; asfalt, rovinka
Čt     volno
    15,5 km; 1:16; trail, nastoupáno 370 m
So     volno
Ne    20 km; 1:50; trail, nastoupáno 700 m
         vzdálenost a nastoupané metry odhadem, zapomněl sem si garmina

Celkem 65 km. Nějak to nestíhám ani průběžně zapisovat, tak alespoň takhle telegraficky :-)

pondělí 17. února 2014

2014 - VIII. týden

Po     11 km; 0:54; asfalt, rovinka
          na začátek týdne jen lehké vyklusání po cyklostezce k Hněvkovu
Út      volno
St       volno
          dva dny jsem místo večerního proběhnutí fandil našim hokejistům v Soči, bohužel to nestačilo a kluci vypadli před branami finálových bojů
Čt      16 km; 1:17; asfalt, skoro rovinka
          po dlouhé době jsem teď běžel do zpět do Zábřehu přes Nemili kolem hřbitova a změřil mě radar, tak jsem trochu zasprintoval a ukázal mi 23 km/h, příště se musím překonat :-)
     volno
          zase nic :-(
So      22,2 km; 1:49; trail, nastoupáno 585 m
Ne     15,3 km; 1:16; trail, nastoupáno 400 m

Celkem 65 km. 
Žádné extra objemy to teda nejsou. A to nám letošní zima dopřává obzvlášť dobré běhací podmínky. Ale co nadělám, když se nakupí práce a večer už jsem líný vyběhnout do tmy. Pomalu přehodnocuju sezonu ze závodní na turistickou :-) Hlavně se z toho nepotento. Ale bude líp, jaro už tady i když podle kalendáře má ještě čas, dny se natahují a za chvíli mi nebude zase vadit vybíhat večer. 
          
       
       
                   

neděle 16. února 2014

Brtnické ledopády 2014

Už v průběhu loňského roku jsem avizoval, že letos se chci účastnit akcí Československé 1000, respektive akcí zařazených do Česko-Slovenského poháru v ultratrailu. Olaf po loňském zkušebním nultém ročníku rozšířil počet akcí na kterých se dají sbírat body, takže výběr je celkem pestrý. První na řadě byla Ledopádová 100, která se konala v rámci už 54. ročníku turistické akce Brtnické ledopády. Byla to moje první zimní stovka, tak jsem měl trochu obavy z mého nepříliš funkčního vybavení, ale dřív lidi taky lítali po horách jen ve flanelce a doma spíchnuté šusťákovce. Nakonec jsem to přežil bez úhony a neumrzl jsem.
Při prezentaci jsme vyfasovali čipy a itinerář trasy. Tentokrát to byla jen schématická mapa s trasou a vyznačeným značením po kterém máme putovat, minimalistické, ale mnohdy lepší než zmatená GPS.

Vpravo noční část, vlevo pak denní
Protože jsem toho v posledních týdnech před závodem moc nenaběhal, tak jsem měl v plánu si to užít více turisticky. Ale sotva jsme vystartovali z náměstí v německém Waltersdorfu, tak koukám kolem sebe a zjišťuju, že jsem zase na čele pelotonu. No nic, běží se dobře, pozvolna stoupáme po silnici na kraj města směrem ke sjezdovce. Tam pod lesem stojí auto a první ze tří tajných kontrol. Olaf si nás odškrtá a ty co se vydávají dál po cestě, nasměruje správným směrem do lesa. Nejkratší cestou nahoru. A tak šlapeme jeden za druhým ve stopách těch před námi na první vrchol na trase - Luž. Terén je příjemný, 10-20 cm pěkného prašanu. Stromy kolem krásně zasněžené a omrzlé, ve světle čelovek pěkné závodní prostředí. Při letošním způsobu zimi i dost vzácné, tak se snažím chvílemi i kochat. Dalším vrcholem na trase byl Tolštejn, kterým se pak po absolvování kolečka přes Velký Buk, Klíč, Bouřný a Pěnkavý vrch probíhalo ještě jednou. Ale než jsem se na to kolečko vydal, tak jsem ještě stihl zakufrovat, protože nevybaven technikou, ani řádnou mapou jsem slepě důvěřoval těm vybaveným GPS a následoval je špatným směrem. Po chvíli jsme prozřeli a vrátili se na trasu. Úplné čelo už jsme nikdy nespatřili, ale dohnali jsme skupinku a s těmi už jsem to +/- táhl až do konce společně s Honzou Suchomelem. Po absolvování okruhu zpět na Tolštejn jsme dali krátkou pauzu. Po čaji jsme vyrazili přes Jedlovou a Malý Stožec pokračovali směrem do cíle noční části v Krásné Lípě. Kontrola byla v restauračním zařízení IV. cenové - "U Kuruce". Na výběr byl guláš v ceně startovného nebo kuřecí vývar za své. Ani z jednoho jsem nadšený nebyl, podle personálu bych tipoval, že guláš byl ze psa, ale vývar jsem si nakonec dal. Kdybysme tušili, že nabrání žufánku vývaru bude trvat tak dlouho, tak poběžíme rovnou dál. Vždycky mi po vyběhnutí z tepla hospody chvíli trvá něž se zahřeju a mrznou mi prsty na rukách. Ve městě jsme se zase málem vydali špatným směrem, ale tentokrát se hned vracíme na trasu. Teď je to jen přes kopec do Kyjova a dostáváme se do turisticky nejatraktivnější části trasy. Než jsme tam ale doběhli, tak jsme se nějak zakecali a zase přeběhli odbočku, takže na další kontrolu na Kinského vyhlídce se dostáváme z druhé strany a na schodech potkáváme ty, co jsme jim z Krásné Lípy utekli a teď nás zase předbíhají oni. A takové zvraty v pořadí nás budou provázet celý den :-) 
Z Kinského vyhlídky už se Honza zorientoval a běželi jsme bez seběhnutí z trasy až na kontrolu č. 19. Takže jsme neminuli žádnou z jeskyní, vyhlídek a dalších turistických zajímavostí, které jsme měli cestou projít. Napřed to byl ještě výstup na Kyjovský hrádek a potom následovali přírodní atrakce podle kterých dostala celá akce jméno, takže jsme postupně navštívili Jeskyni víl, Varhany Velký ledový sloup a pak pře Brtnický hrádek ještě Oponu. Škoda jen, že letošní zima je tak mírná. Ze slibovaných ledopádů toho moc nebylo. Jen tu a tam pár rampouchů. O důvod víc si to někdy příště zopakovat. 
Na kontrolu č.18 dobíháme ještě před otevřením hospody, takže se jen necháme odčipnout v autě a pokračujeme ůdolímsměrem k hranicím s Německem. U Vlčí desky překročíme hraniční říčku Křinici a pokračujeme po německé straně z Niedermühle přes přístaviště Obere Schleuse na kontrolu K19 na Hermannsek, což je přístřešek na vyhlídce, kam se lezlo po schůdcích hodně úzkou průrvou ve skále. Nahoře pokračujeme dál po německé straně po červené značce. Jsme z toho německého značení ale trochu dezorientovaní a tak míjíme odbočku na zelenou a noříme se hlouběji do německa. Honzova GPS už od vlčí desky ukazuje nějak mimo, takže se nemůžeme pořádně zorientovat. Voláme přítele na telefonu - Olafa. Ten hned ví kde jsme  a vrací nás zpět na trasu. Na K20 - vyhlídka Taubenstein - sbíháme dohromady s dalšími dvěma skupinkami. S těmi se teď budem furt předbíhat až do cíle. Teď ale pokračujeme přes Bílý potok (Weissbachtal) do na K22 v hospodě U Oty, která byla cestou tam ještě zavřená. Tady se chvilku zdržíme, dáme pivo, fazolovou polívku, ve které bylo asi půl kila klobásy a 3, slovy tři  fazole. Taková vegetariánská polívka. Honza se nakopl slivovicí Cisár I., kterážto měla 76% alkoholu, že mi potom s přehledem uteče. Tak jsem dal taky trochu, abych mu stačil. Z hospody jsme vyrazili společně s Kubou Řídelem, který už tam seděl před námi. Jelikož jsme ale byli posilnění lihovinou, tak jsme mu v prvním kopci utekli. Ovšem ne na dlouho. Po další kontrole v hospodě U Krkovičky v Brtníkách, jsme se už asi viděli v cíli, tak jsme to vzali rovnou k pramenům Mandavy. Svůj omyl jsme zjistili až když jsme koukali přes údolí na vzdálenou rozhlednu na Vlčí hoře - cca 2 km vzdušnou čarou. Tak jsme to vzali nejkratří cestou polem nepolem , lesem nelesem tam a zase zpátky. Ve stoupání pod rozhlednou se zase míjíme s těmi, co jsme jim už utekli. Cestou z rozhledny potkáváme další co jsou nám v patách. Do cíle už je to jen kousek a už bloudit nebudeme. Pokud to jde tak běžíme, ještě mě pozlobí otlak na levém chodidle. Bolí to jako bych tam měl velký puchýř který právě prasknul. Jakž takž to rozbíhám a celkem to jde. Za chvíli doženeme Kubu a na silnici pod Vlčicí i trojici závodníků, co jsme se s nimi  potkali, když jsme se vraceli z neplánovaného výletu do Německa. Říkám si, že už je to opravdu jen kousek a tak do toho do kopce pořádně šlápnu. Po krátkém stoupání na Vlčici si udělám náskok, cestou už lovím kartičku z kapsy, ať se u kontroly nezdržuju, nahoře jen krátké zaváhání kterou cestou se vydat a už peláším z kopce dolů. Už padl soumrak a reflexní značky jdou ve světle čelovky pěkně vidět, tak je slěpě následuji jako bludičky. Olaf nám chtěl asi trochu ulevit, co se týče délky závodu, a tak se neobtěžoval hledáním trasy po cestách a namířil to les neles rovnou do kempu. Říkal tomu prasečí stezka, což celkem přesně vystihovalo skutečnost. Ale nakonec se dostanu na lesní cestu a přes pole do kempu. Po 20 hodinách a 18 minutách na nohou. Zatím můj nejdéle trvající závod.
Na nohy jsem tentokrát obul Inov-8 Roclite312 GTX, měl jsem je na testování a vzhledem k průběhu zimy a blížícímu se termínu mi nic jiného nezbylo. Moc dobrá volba to ovšem nebyla. Bolestivý otlak na chodidle, způsobený tím jak je bota úzká a chodidlo se nemůže přirozeně roztáhnout, už jsem zmínil. Taky se pomalu loučím s nehty na palci pravé a prsteníku levé nohy. Ale tím nechci říct, že je to špatná bota, jen bohužel není na moji nohu dost široká. Goretex fungoval dobře. Do boty nepustil mokro, ale na tak dlouhé trase se postupně noha začala koupat ve vlastní šťávě a po vyzutí v cíli bych boty mohl použít jako chemickou zbraň. Takže tyto boty už jen na tréninkové běhy do bláta a břečky v zimě. Na nic delšího než 20-30 km si je radši nebrat.