pondělí 17. února 2014

2014 - VIII. týden

Po     11 km; 0:54; asfalt, rovinka
          na začátek týdne jen lehké vyklusání po cyklostezce k Hněvkovu
Út      volno
St       volno
          dva dny jsem místo večerního proběhnutí fandil našim hokejistům v Soči, bohužel to nestačilo a kluci vypadli před branami finálových bojů
Čt      16 km; 1:17; asfalt, skoro rovinka
          po dlouhé době jsem teď běžel do zpět do Zábřehu přes Nemili kolem hřbitova a změřil mě radar, tak jsem trochu zasprintoval a ukázal mi 23 km/h, příště se musím překonat :-)
     volno
          zase nic :-(
So      22,2 km; 1:49; trail, nastoupáno 585 m
Ne     15,3 km; 1:16; trail, nastoupáno 400 m

Celkem 65 km. 
Žádné extra objemy to teda nejsou. A to nám letošní zima dopřává obzvlášť dobré běhací podmínky. Ale co nadělám, když se nakupí práce a večer už jsem líný vyběhnout do tmy. Pomalu přehodnocuju sezonu ze závodní na turistickou :-) Hlavně se z toho nepotento. Ale bude líp, jaro už tady i když podle kalendáře má ještě čas, dny se natahují a za chvíli mi nebude zase vadit vybíhat večer. 
          
       
       
                   

neděle 16. února 2014

Brtnické ledopády 2014

Už v průběhu loňského roku jsem avizoval, že letos se chci účastnit akcí Československé 1000, respektive akcí zařazených do Česko-Slovenského poháru v ultratrailu. Olaf po loňském zkušebním nultém ročníku rozšířil počet akcí na kterých se dají sbírat body, takže výběr je celkem pestrý. První na řadě byla Ledopádová 100, která se konala v rámci už 54. ročníku turistické akce Brtnické ledopády. Byla to moje první zimní stovka, tak jsem měl trochu obavy z mého nepříliš funkčního vybavení, ale dřív lidi taky lítali po horách jen ve flanelce a doma spíchnuté šusťákovce. Nakonec jsem to přežil bez úhony a neumrzl jsem.
Při prezentaci jsme vyfasovali čipy a itinerář trasy. Tentokrát to byla jen schématická mapa s trasou a vyznačeným značením po kterém máme putovat, minimalistické, ale mnohdy lepší než zmatená GPS.

Vpravo noční část, vlevo pak denní
Protože jsem toho v posledních týdnech před závodem moc nenaběhal, tak jsem měl v plánu si to užít více turisticky. Ale sotva jsme vystartovali z náměstí v německém Waltersdorfu, tak koukám kolem sebe a zjišťuju, že jsem zase na čele pelotonu. No nic, běží se dobře, pozvolna stoupáme po silnici na kraj města směrem ke sjezdovce. Tam pod lesem stojí auto a první ze tří tajných kontrol. Olaf si nás odškrtá a ty co se vydávají dál po cestě, nasměruje správným směrem do lesa. Nejkratší cestou nahoru. A tak šlapeme jeden za druhým ve stopách těch před námi na první vrchol na trase - Luž. Terén je příjemný, 10-20 cm pěkného prašanu. Stromy kolem krásně zasněžené a omrzlé, ve světle čelovek pěkné závodní prostředí. Při letošním způsobu zimi i dost vzácné, tak se snažím chvílemi i kochat. Dalším vrcholem na trase byl Tolštejn, kterým se pak po absolvování kolečka přes Velký Buk, Klíč, Bouřný a Pěnkavý vrch probíhalo ještě jednou. Ale než jsem se na to kolečko vydal, tak jsem ještě stihl zakufrovat, protože nevybaven technikou, ani řádnou mapou jsem slepě důvěřoval těm vybaveným GPS a následoval je špatným směrem. Po chvíli jsme prozřeli a vrátili se na trasu. Úplné čelo už jsme nikdy nespatřili, ale dohnali jsme skupinku a s těmi už jsem to +/- táhl až do konce společně s Honzou Suchomelem. Po absolvování okruhu zpět na Tolštejn jsme dali krátkou pauzu. Po čaji jsme vyrazili přes Jedlovou a Malý Stožec pokračovali směrem do cíle noční části v Krásné Lípě. Kontrola byla v restauračním zařízení IV. cenové - "U Kuruce". Na výběr byl guláš v ceně startovného nebo kuřecí vývar za své. Ani z jednoho jsem nadšený nebyl, podle personálu bych tipoval, že guláš byl ze psa, ale vývar jsem si nakonec dal. Kdybysme tušili, že nabrání žufánku vývaru bude trvat tak dlouho, tak poběžíme rovnou dál. Vždycky mi po vyběhnutí z tepla hospody chvíli trvá něž se zahřeju a mrznou mi prsty na rukách. Ve městě jsme se zase málem vydali špatným směrem, ale tentokrát se hned vracíme na trasu. Teď je to jen přes kopec do Kyjova a dostáváme se do turisticky nejatraktivnější části trasy. Než jsme tam ale doběhli, tak jsme se nějak zakecali a zase přeběhli odbočku, takže na další kontrolu na Kinského vyhlídce se dostáváme z druhé strany a na schodech potkáváme ty, co jsme jim z Krásné Lípy utekli a teď nás zase předbíhají oni. A takové zvraty v pořadí nás budou provázet celý den :-) 
Z Kinského vyhlídky už se Honza zorientoval a běželi jsme bez seběhnutí z trasy až na kontrolu č. 19. Takže jsme neminuli žádnou z jeskyní, vyhlídek a dalších turistických zajímavostí, které jsme měli cestou projít. Napřed to byl ještě výstup na Kyjovský hrádek a potom následovali přírodní atrakce podle kterých dostala celá akce jméno, takže jsme postupně navštívili Jeskyni víl, Varhany Velký ledový sloup a pak pře Brtnický hrádek ještě Oponu. Škoda jen, že letošní zima je tak mírná. Ze slibovaných ledopádů toho moc nebylo. Jen tu a tam pár rampouchů. O důvod víc si to někdy příště zopakovat. 
Na kontrolu č.18 dobíháme ještě před otevřením hospody, takže se jen necháme odčipnout v autě a pokračujeme ůdolímsměrem k hranicím s Německem. U Vlčí desky překročíme hraniční říčku Křinici a pokračujeme po německé straně z Niedermühle přes přístaviště Obere Schleuse na kontrolu K19 na Hermannsek, což je přístřešek na vyhlídce, kam se lezlo po schůdcích hodně úzkou průrvou ve skále. Nahoře pokračujeme dál po německé straně po červené značce. Jsme z toho německého značení ale trochu dezorientovaní a tak míjíme odbočku na zelenou a noříme se hlouběji do německa. Honzova GPS už od vlčí desky ukazuje nějak mimo, takže se nemůžeme pořádně zorientovat. Voláme přítele na telefonu - Olafa. Ten hned ví kde jsme  a vrací nás zpět na trasu. Na K20 - vyhlídka Taubenstein - sbíháme dohromady s dalšími dvěma skupinkami. S těmi se teď budem furt předbíhat až do cíle. Teď ale pokračujeme přes Bílý potok (Weissbachtal) do na K22 v hospodě U Oty, která byla cestou tam ještě zavřená. Tady se chvilku zdržíme, dáme pivo, fazolovou polívku, ve které bylo asi půl kila klobásy a 3, slovy tři  fazole. Taková vegetariánská polívka. Honza se nakopl slivovicí Cisár I., kterážto měla 76% alkoholu, že mi potom s přehledem uteče. Tak jsem dal taky trochu, abych mu stačil. Z hospody jsme vyrazili společně s Kubou Řídelem, který už tam seděl před námi. Jelikož jsme ale byli posilnění lihovinou, tak jsme mu v prvním kopci utekli. Ovšem ne na dlouho. Po další kontrole v hospodě U Krkovičky v Brtníkách, jsme se už asi viděli v cíli, tak jsme to vzali rovnou k pramenům Mandavy. Svůj omyl jsme zjistili až když jsme koukali přes údolí na vzdálenou rozhlednu na Vlčí hoře - cca 2 km vzdušnou čarou. Tak jsme to vzali nejkratří cestou polem nepolem , lesem nelesem tam a zase zpátky. Ve stoupání pod rozhlednou se zase míjíme s těmi, co jsme jim už utekli. Cestou z rozhledny potkáváme další co jsou nám v patách. Do cíle už je to jen kousek a už bloudit nebudeme. Pokud to jde tak běžíme, ještě mě pozlobí otlak na levém chodidle. Bolí to jako bych tam měl velký puchýř který právě prasknul. Jakž takž to rozbíhám a celkem to jde. Za chvíli doženeme Kubu a na silnici pod Vlčicí i trojici závodníků, co jsme se s nimi  potkali, když jsme se vraceli z neplánovaného výletu do Německa. Říkám si, že už je to opravdu jen kousek a tak do toho do kopce pořádně šlápnu. Po krátkém stoupání na Vlčici si udělám náskok, cestou už lovím kartičku z kapsy, ať se u kontroly nezdržuju, nahoře jen krátké zaváhání kterou cestou se vydat a už peláším z kopce dolů. Už padl soumrak a reflexní značky jdou ve světle čelovky pěkně vidět, tak je slěpě následuji jako bludičky. Olaf nám chtěl asi trochu ulevit, co se týče délky závodu, a tak se neobtěžoval hledáním trasy po cestách a namířil to les neles rovnou do kempu. Říkal tomu prasečí stezka, což celkem přesně vystihovalo skutečnost. Ale nakonec se dostanu na lesní cestu a přes pole do kempu. Po 20 hodinách a 18 minutách na nohou. Zatím můj nejdéle trvající závod.
Na nohy jsem tentokrát obul Inov-8 Roclite312 GTX, měl jsem je na testování a vzhledem k průběhu zimy a blížícímu se termínu mi nic jiného nezbylo. Moc dobrá volba to ovšem nebyla. Bolestivý otlak na chodidle, způsobený tím jak je bota úzká a chodidlo se nemůže přirozeně roztáhnout, už jsem zmínil. Taky se pomalu loučím s nehty na palci pravé a prsteníku levé nohy. Ale tím nechci říct, že je to špatná bota, jen bohužel není na moji nohu dost široká. Goretex fungoval dobře. Do boty nepustil mokro, ale na tak dlouhé trase se postupně noha začala koupat ve vlastní šťávě a po vyzutí v cíli bych boty mohl použít jako chemickou zbraň. Takže tyto boty už jen na tréninkové běhy do bláta a břečky v zimě. Na nic delšího než 20-30 km si je radši nebrat. 



pondělí 10. února 2014

2014 - VII. týden

Po     17,5 km; 1:27; trail, nastoupáno 456 m
          tak snad už bude dost času a kilometry budou utěšeně přibývat :-)
Út      13,8 km; 1:11; asfalt, rovinka
          večerní výklus do Hněvkova a zpět, zítra volno, jedu podarovat trochu tělních tekutin :-)
St      volno
          tak si dnes na transfuzce ode mě nic nevzali, nějak mi poklesly bílé krvinky, tak jsem o fous neprošel
Čt      17 km; 1:23; asfalt, nastoupáno 409 m
          do lesa už se mě po tmě nechtělo, tak jsem si dal 10x přes Humenec        
Pá, So      volno
          pátek a sobota byly trochu víc pracovní,ale aspoň na čerstvém vzduchu :-)
Ne     33,5 km; 2:59; trail, nastoupáno 1083 m
          zase jednou něco trochu delšího, ale nějak sem se trápil. Asi jsem se po té pauze ještě dostatečně nerozběhal.

Celkem 82 km.
Pomalu začínám mít jasno co bych chtěl letos absolvovat, tak to co nejdřív hodim na blog.

neděle 9. února 2014

2014 - IV. - VI. týden

Poslední 3 týdny šlo běhání stranou. Měl jsem moc práce, to by ani tak nevadilo, ale ještě semi ten pracovní nával sešel s termínem zkoušek. Takže volný čas, kterého mi stejně moc nezbývalo jsem věnoval "učení" na zkoušku. Tu jsem nakonec neudělal, tak si to koncem dubna budu muset zopakovat :-)

Vyběhl jsem celkem 5x:
- 15,3 km; 1:14; trail, nastoupáno 306 m
- 20,6 km; 1:40; trail, nastoupáno 526 m
- 107 km; 20:18; trail, nastoupáno 4400 m - Brtnické ledopády 2014 - bude report
- 11,7 km; 1:00; trail, nastoupáno 251 m
- 15 km; 1:14; asfalt, nastoupáno 180 m
Celkem to v těch třech týdnech včetně kufrování na ledopádech bylo nějakých 180 km.

Teď už bych měl zase běhat celkem pravidelně. Budu se do toho muset trochu nutit, nějak jsem zlenivěl :-) Taky jsem si všiml, že i když to u mě se strečinkem není žádná sláva, tak i to minimalistické protažení po každém běhu, tedy asi 5x týdně má nějaký efekt. Když jsem se teď po třech týdnech bez protažení zase rozhýbal, tak to bylo cítit, jak se svaly zkracují. Takže protahovat aspoň trochu po běhání má určitě smysl.