čtvrtek 29. května 2014

2014 - XXII. týden

Po     11,5 km; 0:56; asfalt, rovinka
          po nedělním delším běhu jsem si jen tak trochu zaklusal po cyklostezce
Út      15,6 km; 1:19; trail, nastoupáno 522 m
          v rámci dnešního běhu jsem si dal dvakrát svižně kopec cca 1 km a nějakých 120 m převýšení
St      volno
         po sedmi dnech v kuse už to chtělo jeden vynechat :-)
Čt     14 km; 1:05; asfalt, rovinka
         trochu rychlejší proběhnutí, vložil jsem do toho 6x300m s meziklusem 200m, tempo třístovek jsem postupně stlačil pod 3 min/km
    11,6 km; 0:59; trail, nastoupáno 288 m
          lehký trailík, už žádná divočina, šetřím síly na nedělní 1/2maraton
So     7,5 km; 0:36; trail, nastoupáno 200 m
         dnes jenom krátce protáhnout nohy před večeří :-)
Ne     21,1 km; 1:21:49; asfalt, rovinka
         1/2 maraton údolím Moravské Sázavy - sám jsem byl zvědavý, jak to dnes dopadne. Dal jsem si trochu ambiciózní cíl 1:21. Nastavil jsem na garminovi sparing partnera a zkusil ho překonat. Úplně to nevyšlo, ale výsledný čas pořád začíná 1:21. Po startu jsem se usadil ve třetí skupince, před námi byly jen dvě dvojice, takže 5-8. místo. Dvojice před námi měla konstantní náskok asi 150 m, tak jsem se jich aspoň takhle na dálku držel. Někde na 6-7 km se běželo přes mírný kopeček a na seběhu před Hněvkovem jsem je docvakl a nepustil. Jeden z nich nevydržel tempo a odpadl asi na 14 km a tak jsme s Ondrou Sikorou pokračovali na 3-4. místě sami. Druhou půlku se nám dařilo držet tempo a řekl bych i trochu zrychlovat. V Nemili, asi 2 km před cílem, mě ale docházely síly a začal jsem na Ondru trochu ztrácet. Do cíle jsem dobíhal asi s 200 m ztrátou za ním, takže na mě zbyla brambora. Dnes bylo vidět že jsem si nastavil čas na hranici mých momentálních možností, protože jsem dobíhal ve stavu, kdy jsem toho měl plné brejle a to se mi snad ještě nestalo. Holt pokud chci běhat tyto krátké závody, tak to chce ten trénink trochu přizpůsobit, anebo závodit častěji. Ale ani jedno se mi moc nechce. Takže radši přidám na objemu :-)
Dnes jsem ale nezávodil sám. Naše skoro dvouletá dcerka dnes taky poprvé "závodila" ve vloženém závodě v kategorii Mrňata. Snad ji to bude bavit i v pubertě :-)
Cca 4 km, za chvíli jim uteču :-)
Foto: Petr Fochler

Cca 15 km, synchronizované běhání s Ondrou Sikorou.
foto: http://jiraskovae.rajce.idnes.cz/2014_1.6._pulmaraton_Zabreh_na_Morave/
Výsledky: http://www.chlapak.cz/vysledky_chl/73.pdf
Další fotky: http://helicopter44.rajce.idnes.cz/Half_Marathon_Zabreh_1.6.2014
http://bezimmoravskousazavou.rajce.idnes.cz/1_2maraton_udolim_Moravske_Sazavy
http://pepezreca.rajce.idnes.cz/Pulmaraton_2014_-_fotky_od_Ondry_Jaska
http://pepezreca.rajce.idnes.cz/Pulmaraton_2014_-_Pepeho_fotky/
http://www.badygrease.cz/-portfolio-/-fotoreporty-/-%28143%29-pulmaraton-udolim-moravske-sazavy-

Celkem tento týden 81 km a za květen už to bylo celkem slušných 417 km.

pátek 23. května 2014

VltavaRun 2014 - tak trochu jiné ultra

O účasti v tomto závodě jsem původně vůbec neuvažoval, bral jsem to, že to není nic pro mě. Ale nakonec jsem jen tak ze srandy na oposlední chvíli zareagoval na výzvu na webu Rungo.cz, a poslal jim pár řádků o sobě. Za pár dní se mi ozval Roman Němec, který tým sestavoval, jestli bych do toho šel, ale že nemám počítat s nějakým lepším umístěním a tým co sestavil mi popsal takto:
--------
...Holky, kluci, mladsi i starsi a ruznych profesi ale zadni profici. Z toho co lidi pisou jsou vsichni opravdovi nadsenci ale asi zadni velci profici. Mozna nejlepsi z nas beha desitku pod 37 ale jsou i taci kterym to trva kolem hodiny. Myslim si ze kazdy do toho da maximum ale na vitezstvi to zrejme nebude....
--------
Jen co jsem doma dostal povolení, hned jsem mu napsal, že to beru. Ani jsem neočekával, že by se podařilo sestavit tým, který by měl šanci vyhrát. Chtěl jsem jen zažít něco jiného, než běhat pořád sám. A vůbec nelituju, že jsem do toho šel.
Když do závodu ještě zbýval nějaký ten týden, tak jsem si říkal, paráda, půlka května, to bude svítit sluníčko, nemusím sebou tahat zbytečné hadry. Ale nakonec jsem jel oblečený jako v zimě. Pršet mělo, a taky pršelo, skoro celý závod. Už jsem viděl jak se mi nebude chtít oblíkat ty mokré hadry furt dokola, ale nakonec to nebylo tak hrozné.
Na Kvildu jsem jel z Prahy s Ondrou Smetanou, cestou jsme ještě nakoupili, stavili se na pizzu ve Strakonicích a před šestou jsme dorazili na místo. Tam už nás část týmu čekala na společné proběhnutí k pramenu Vltavy. Tak jsme se rychle přeslékli a vyrazily. Stihly jsme to zpátky právě když začínalo pršet, a potom pršelo až do rána. Večer ještě na pivo a vyzvednou startovní balíčky (jen triko, číslo, propozice a samolepky na auto a nějaké pitivo od sponzorů). Rozjetý večer jsme zakončily na chatě, kde jsme ještě navazovali družbu se členy redakčního týmu Rungo core.
První týmy startovali v 5:30 ráno a pak v 1/2hodinových intervalech vždycky 4 další týmy. My jsme měli startovat až v 10:30 jako "favoriti" ještě s týmem River Road s hodinovým odstupem za posledními. Organizátoři nám to napočítalo natvrdo z našich OR na 10km :-) Bez zohlednění únavy, terénu, převýšení atd. Nezbývalo nám než se s tím nějak poprat. V 10:30 ještě stále za vydatného deště vyběhl na svůj první úsek náš nejrychlejší běžec Tomáš Hrdina a  hned na začátek nám vyběhl 4 minutový náskok, ten jsme sice na druhém úseku ještě ztratili, ale dál už jsme to měli pevně ve svých rukou, tedy spíš nohou :-)
Já jsem na svůj první úsek nastupoval ve Stožci a běžel do Nové Pece. Byl to nejdelší úsek ze všech 36. 15,7 km po vedlejších asfaltových komunikacích kolem meandrující Vltavy s lehce zvlněným profilem. Jako obvykle jsem to ze začátku přepálil, až jsem se lekl jak rychle a jak snadno se mi běží, ale radši jsem zpomalil na tempo cca 3:50min/km a snažil se ho držet. Celý úsek byl sice po asfaltu ale pěknou přírodou, samá zatáčka, mírný kopeček atd, takže mi to uběhlo jako nic. Jen ta závěrečná asi kilometrová rovinka byla nekonečná. Cíl byl na dohled, ale nějak se nepřibližoval a když už jsem myslel, že jsem na předávce, tak to byly jen dobrovolní hasiči na křižovatce a cíl byl ještě kousek dál. Aspoň mě do posledních metrů z hospody povzbudily kolegové ze třetího auta. Svých 15,7 km jsem dal za 1:01 a vyslal na trať dalšího v pořadí.
Ještě kousek.
Já jsem si svůj 1. úsek zaběhl bez deště, ale než jsme se v autě všichni vystřídaly, tak už zase chcalo. Obavy jsme měli z plánovaného přejezdu mezi předávkama na 7. úseku. Byl celkem krátký, běžela ho Jitka a organizátoři doporučili trasu pro auto s velkou zajížďkou přes Rakousko. Že prej trasa pro běžce není pro auto průjezdná. Dobrovolní hasiči na předávce ale byli jiného názoru a na jejich doporučení jsme jeli stejnou trasou jako běžec a nebyl vůbec žádný problém. Místy byly trochu větší výmoly ale i naše fábie to v pohodě projela. Jak jsme naložily Vaška po 8. úseku, tak jsme měli asi do 23 hodiny pauzu.
Mezitím jsme se museli přesunout do Českých Budějovic, kde byl start mého 2.úseku. Furt pršelo, takže nějaké lenošení a odpočinek na louce, jak jsme si před závodem malovali, nepřicházel v úvahu. Cestou proběhla návštěva pizzerie Milano v Lipně nad Vltavou. Kluci s Jitkou si zašli na jídlo, já jsem v autě pojedl něco ze svých zásob a šel si aspoň na čaj. V Budějicích jsme v Tescu dokoupily vodu nějakou mňamku a čekalo se na můj start. Ten byl na břehu Vltavy nedaleko výstaviště a běžel jsem po cyklostezce do Hluboké nad Vltavou. Tady bylo krásně vidět jak se nám podařilo seběhnout velkou část týmů, kteří ráno z Kvildy stratovali před náma. Předávala si to tady jedna štafeta za druhou. Já jsem vyrazil za vydatného deště směr Hluboká. Cyklostezka místy připomínala spíš potok. Zhruba od poloviny úseku už mě bezpečně naváděl osvícený zámek Hluboká. Na svůj noční úsek jsem vybíhal ještě z odstupem za posledním týmem a nepodařilo se mi nikoho předběhnout, ale zase jsem něco z jejich náskoku ubral a Ondra na úseku po mě už začal předbíhat. Radost jsme mu ale vzápětí zkazili, když jsme nestihli přejet na další předávku. V autě jsme se spolehli na GPS navigaci a ta nás dovedla sice do správné vesnice, ale na druhém břehu Vltavy a most nikde. Pouze přívoz, ten nám byl ale o půlnoci opravdu prd platný. Tak zpět a teď už po správném břehu. Tam jsme pochopili proč nás GPS zavedla špatně, ona totiž neznala cestu do té vesnice. My jsme ji naštěstí už trefily správně. Tím naše trápení ale nekončilo. Další přesun auta taky nebyl zrovna ideální a zase jsme nedaleko Týna nad vltavou bloudily po špatném břehu, takže na předávce byla Jitka zase dřív než auto. Tak jsme jen doufali, že ten náskok co jsme si celý den minutu po minutě budovali, úplně celý nepro...li. Postupně, jak na netu naskakovali průběžné výsledky, se nám ulevilo. Pořád jsme byli na čele, i když už ne s takovým odstupem.
Po doběhu Vaška jsme se vrátily do Týna nad Vltavou, kde bylo zajištěno přespání a sprchy v místní sportovní hale. Spánek se aspoň u mě moc nevydařil, v takovýchto podmínkách s tím mám vždycky problém. Holt palubovka není postel. Ale zato teplá sprcha to byl balzám na tělo. Ve 3 hodiny po půlnoci budíček a přesun do vesnice Líchovy odkud jsem startoval svůj poslední úsek, který končil u slapské přehrady u Štoly Josef. Hned kousek za vesnicí jsem začal předbíhat pomalejší soupeře. Nohy už byly těžké a i když se mi běželo celkem hladce, tempo bylo o fous pomalejší než bych chtěl. Nakonec jsem svých posledních 9,4 km zvládl za 37:39. Když jsem na tomto úseku konečně začal někoho předbíhat, tak to celé začalo dávat nějaký smysl, konečně jsem taky závodil s někým a ne jen se stopkama. Podle průběžných výsledků jsme si zase drželi dostatečný náskok a já jsem si uvědomil, že si vlastně běžím do cíle vítězného závodu. Tak jsem běžel s úsměvem od ucha k uchu a užíval své poslední kilometry. V cíli úseku měli co dělat aby mě zastavily, závěr byl celkem z prudkého kopce a já to rozpálil naplno, že se mi ani nepodařilo napoprvé předat štafetu. K žádným komplikacím při přesunech jako v noci už nedošlo, tak jsme se po naložení Vaška mohli v klidu přesunout do cíle v Braníku a čekat až doběhne zbytek týmu.
Posádka posledního auta na svých čtyřech úsecích už s přehledem udržela náš náskok a tak jsme mohli v cíli čekat na Karlův vítězný finish. Doufali jsme, že osádka jeho vozu to stihne, aby jsme mohli do cíle doběhnout všichni společně. Nakonec se jim to podařilo a do cílové rovinky doběhli od auta současně s Karlem.


Karel protíná cílovou pásku a za ním klopýtá zbytek týmu :-)
Co dodat, byl to trochu jiný závod než jsem zvyklý. Neběžel jsem jen sám za sebe. Byl jsem součástí týmu a mohl jsem si tak připomenout pocity které jsem zažíval jako malý hokejista, když se nám občas podařilo něco vyhrát. Už jsem málem zapomněl jaké to je. Díky Romane, Tomáši, Martine, Karle, Ondro, Jakube, Vašku, Martino, Věrko, Mirko a Jitko.
Tolik povyku kvůli kusu železa, ani pít se z toho nedá :-)
We are the Champions.

Web závodu: VltavaRun.cz
Podrobné výsledky: http://url1.eu/tTp

čtvrtek 22. května 2014

2014 - XXI. týden

Po     volno
         chtěl jsem si jít vyklusat po VltavaRunu, ale napřed jsem slíbil poséct trávník na zahrádce. Tak jsem se oblékl do běžeckého a šel na zahrádku. Zbývalo mi asi 5x máchnout srpem a měl bych hotovo. Nějakým řízením osudu se ale můj palec nachomejtnul do dráhy srpu a místo běhání jsem podvečer strávil v čekárně na chirurgii. Teď mám na na palci krásné dva stehy. Ale jak jsem někde četl, jizvy jsou kronika života, tak jsem si jen udělal další zápis :-)
Takhle to dopadne, když dáte klukovi z paneláku srp do ruky :-)
Út     volno
        konečně to vyšlo, jak jsem nevyklusal v pondělí, tak dnes jsem měl nějaké ztuhlé nohy. radši jsem to stočil k domovu dřív než jsem měl v plánu.
         ráno jsem si zajel do Olomouce pro tetánus. Na zahrádce už mám za úkol jen vždycky po doběhnutí večer zalít záhonky. U toho si snad neublížím :-) 
         dnes v Zábřehu pršelo asi hodinu a půl, vychytal jsem to všechno, ale bylo to fajn :-)
Ne     31,3 km; 2:40; trail, nastoupáno 1042 m
          dnes pro změnu krásně letní počasí, v lese příjemný chládek, na sluníčku hic. Konečně cítím, že jsem se po tom dubnovém výpadku rozběhal. Jsem zvědav jak to půjde příští týden na půlmaratonu.

Přijďte se proběhnout.
Celkem 97 km.

pondělí 19. května 2014

Jesenická 100

Abyste neřekli, že jsem se s váma nepodělil o zážitky, tak něco málo letošní Jesenické stovce.
Letošní zimní objemový trénink byl nebyl vůbec objemový, protože jsem se musel učit a do toho stíhat práci atd. Takže v dubnu jsem na vyladění formy naběhal neuvěřitelných 59 km :-) Běhat jsem pořádně začal týden před Borákem, kam jsem se přihlásil na maraton abych se trochu rozklusal. Potom mě nohy řekli, že jsem to asi trochu přehnal, tak týden před závodem jsem zase ubral a spíš odpočíval. Ale do Šumperka jsem se na start nakonec vydal.
Všichni tak nějak počítali, že se o vítězství bude rozhodovat mezi loňskými medailisty, tedy Karlem Axmannem, Vaškem Králem a mnou. Karel bohužel nemohl běžet, tak to zbývalo na mě a Vaška. Tak jsme hned od startu vyrazili na čele. U Vaška to byla taktika Vlčího Dolu, napálit to od startu co to dá a pak už to vedení nějak udržet. U mě to byla spíš potřeba držet se někoho kdo zná trasu. Ta se v úvodní části mezi Šumperkem a Ramzovou od loňské dost lišila. Taky museli dát polovině lidí organizátoři 30 min penalizaci za vynechání tajné kontroly na náměstí v Branné, ale furt lepší než je všechny diskvalifikovat. Určitě bych dopadl stejně :-) Hned od začátku nás do trojice doplnil David Tkacz z Polska. Pobíhal kolem jako ratlík co má radost, že ho vzal páníček na výlet. Chvíli byl před náma chvíli za náma, všechno podle něj bylo "fantastic", občas si i zazpíval. Ale jinak fajn kluk. A tak jsme to spolu táhli vcelku svižným tempem společně ve třech až na Vozku. Tady mě dohnal hlad a musel jsem něco zakousnout. Zatímco spánkovou krizi před rozedněním jsem jakž takž překonal, tak tohle už jsem ignorovat nemohl. Takže jsem na kontrole vytáhl jídlo a pomalu chůzí pokračoval, jenže kluci mezitím rychle seběhli dolů a jejich náskok už se mi stáhnout nepodařilo. Když jsem dorazil na sedlo pod Vřesovkou, tak jsem je ještě zahlídl nahoře před Vřesovou studánkou. Určitě to nebyl nepřekonatelný náskok, ale šel jsem si dál svým tempem a nesnažil se je nějak plánovaně dohánět. Nakonec závod byl teprve v polovině a stát se může cokoliv. 
Na vřesové studánce jsem doplnil vodu a začal jsem sbíhat do Červenohorského sedla, když jsem byl skoro dole, tak jsem je zase zahlídl, jak kopce v protějším svahu probíhají po cestě skrz sjezdovku, takže jejich náskok byl zatím stejný. Stejně daleko před sebou jsem je zahlídl ještě na rozcestí pod Pradědem, při stoupání z Ovčárny kolem Petrových kamenů, tam jsem jim byl asi nejblíž a naposled když jsem byl na Jelení studánce. Občas jsem se ohlédnul, jestli někdo nepronásleduje taky mě, ale nikde ani živáčka a tak jsem si sám se sebou spokojen pokračoval pro třetí místo. Na skřítku mě tajná kontrola informovala, že přiběhli před dvaceti a odběhli před deseti minutama, takže náskok byl víceméně konstantní a vydržel až do cíle. Ze skřítku už je to většinou asfalt a mírně zvlněný profil, tak jsem se snažil přecházet do chůze co nejméně. Ovšem nohy už začínaly protestovat a tak jsem do chůze přecházel častěji než jsem měl v plánu. V cestě mi stál už jen poslední výraznější kopec - Prostřední skála. Pamatoval jsem si jak jsem loni na něm měl už všeho dost a tak jsem se moc netěšil, ale letos mi tak strašný nepřipadal. Asi už jsem otrlejší a jen tak něco mě nerozhodí. Takže prostřední skálu jsem překonal bez obtíží, zato seběh do Vikýřovic byl utrpení. Nohy ve Vivobarfoot už byly celkem omlácené a kameny na cestě mi dávaly co proto. Dolů jsem tak jako tak musel, takže nezbývalo než zatnout zuby a seběhnout to co nejrychleji, ať to mám za sebou.
Ve Vikýřovicích jsem si ještě drobně zakufroval, vydal jsem se špatnou ulicí, ale uvědomil si to asi po 300 metrech, ale při rychlosti běhu po 100 km a víc jak 3000 m převýšení to byly ty 4 minuty, které mi chyběli, abych to dal pod 12 hodin a možná i těch 5 co jsem v cíli ztrácel na druhého Davida Tkacze.
Nakonec jsem tedy zopakoval třetí místo z loňského nultého ročníku skoro jsem trefil i ten loňský čas. 
Těsně po doběhu.

úterý 13. května 2014

2014 - XX. týden

Po     volno
Út     15,4 km; 1:16; trail, nastoupáno 401 m
         v pondělí jsem nestíhal, tak až dnes jsem se dostal k proběhnutí po Jesenické stovce a ono to kupodivu šlo celkem hladce :-)
St      volno
         měl jsem to do minuty ten nabitý den rozplánovaný, ale když jsem navečer přijel domů, natěšený, že se ještě proběhnu, tak jsem zjistil, že jsem si nechal bundu na prac. návštěvě i se všemi klíčky, takže bych se ráno nedostal do práce. Tak jsem to musel otočit a pracně ušetřená hodina byla v pr..li :-)
Tak takhle nám to organizátoři VltavaRumu naplánovali. Nevím proč, ale mají nás za favority, tak nás ráno nechají vyspat a startujem až v 10:30 s tím, že v neděli v poledne bysme měli být v cíli :-) No nechme se překvapit, třeba se vyburcujem k enormním výkonům. A kdybyste přažáci nevěděli co dělat v neděli, tak přijďtě povzbudit a na kus řeči http://vltavarun.cz/novinka/19
Čt     13,3 km; 1:02; asfalt, rovinka
         po cyklostezce do Hněvkova a na zpáteční cestě jsem si střihnul pár rychlých rovinek, abych si připomněl jaké to je běhat rychle :-)
    11,1 km; 0:56; asfalt, nastoupáno 163 m
          lehké proběhnutí před VltavaRumem z Kvildy k pramenu Vltavy, nahoru do kopce hezky pomnalu a zpátky trochu svižněji
So+Ne     VltavRun
         15,6 km; 1:01; asfalt, zvlněný profil
         9,9 km; 0:39; asfalt/polní cesta, rovinka
         9,4 km; 0:39; asfalt, zvlněný profil
         tak trochu jiné ultra :-) sice jsem běžel jen asi 35 km ve 3 úsecích, ale zato naplno a téměř beze spánku. Podařilo se nám nejen vyhrát, ale po celou dobu závodu jsme nikoho nepustily do vedení. Skvělý závod, který stojí za samostatný report, tak to budu muset sepsat (nějak se mi ty resty hromadí :-). 
Krev, pot a slzy, ale stálo to za to :-)

Celkem 75 km.


neděle 11. května 2014

2014 - XIX. týden

Po     7,7 km; 0:39; asfalt, rovinka
Út      volno
St      11 km; 0:53; asfalt, rovinka
Čt      volno
Pá-So     100 km; 12:04; trail, nastoupáno 3200 m
Ne     volno

Celý týden byl spíš ve znamení odpočinku. Po loštickém maratonu jsem cítil, že jsem si asi po té pauze naložil trochu moc, a při tom krátkém vyklusání v pondělí a ve středu jsem měl obavu abych mohl vůbec běžet Jesenickou 100. Ale přece bych to nevzdal bez boje a na start jsem se postavil. Bohužel se pro nemoc nemohl zúčastnit Karel Axmann, tak jsem závod rozběhl na čele s Vaškem Králem já a trojici doplňoval David Tkacz z Polska. Na hřebeni jsme se rozdělili, kluci mi trochu poutekli, když jsem se musel na Vozkovi najíst a už jsem je nedohnal. Ještě někde kolem Jelenní studánky jsem je měl na dohled, ale pak už jsem je viděl až v cíli. Davida v závěru potrápil problém s nohou a tak Vašek obhájil první místo z loňského nultého ročníku. Já jsem nakonec taky zopakoval 3 místo. Vzhledem k tomu co jsem přes zimu (ne)naběhal je to super výsledek. A velký dík organizačnímu týmu kolem Martina Bence, super akce, za rok zas.

Výsledky a fotky: http://url1.eu/884

Tak a teď abych zas týden regeneroval, ať nepokazím příští víkend výsledek Rungo týmu na VltavaRumu.

Celkem 118 km.